Online archiv

Profesor filozofie a dějin přírodních věd Stanislav Komárek patří k hrstce českých autorů, kteří dokáží otevírat nové, originální pohledy a propojovat poznatky, které jsme si dosud dohromady nedávali. S jedním ze zakladatelů katedry filozofie a dějin přírodních věd a známým esejistou jsme hovořili o smyslu současného vzdělávání, vzdalování světu školy od světa současné generace a rozhraní mezi vědeckým a nevědeckým.

Začalo to nevinně. Paní učitelka na třídních schůzkách oznámila, že by chtěla pojmout vánoční besídku jako důkaz spolupráce mezi školou a rodinou a že by byla ráda, kdybychom se my do příprav nějakým způsobem zapojili. Všichni jsme byli pro, nikdo neprotestoval. Předběžně jsme se domluvili, že každá maminka přinese ochutnávku nějakého vánočního cukroví, a také že každý dáme nějaký celkem hodnotný dárek do dárkové tomboly, kterou paní učitelka navrhla místo klasického dávání dárků mezi nimi. Výslovně řekla, že vhodným dárkem je třeba CD nebo nějaká opravdu kvalitní kniha. Děti společně s paní učitelkou připraví program a výzdobu třídy.

Nekázeň žáků je velkým tématem současných škol. Dovolili jsme si tuto otázku položit provokativně: Mohou si učitelé za nekázeň žáků sami? Kupodivu se ukázalo, že mnozí učitelé se domnívají, že vina padá do jejich řad.

Julii Ravingerovou z Výzkumného ústavu pedagogického V listopadu navštívili Prahu národní koordinátoři projektu Rady Evropy „Výchova k demokratickému občanství a lidským právům“. Co je cílem tohoto projektu?