Je naše mateřská škola opravdu zdravá?
Bc. Marcela Novotná a kolektiv, 7/2006Reaguji na článek „Jak se vede českým mateřským školám?“ z Informatoria 3-8 č. 6, 2006. Pracuji jako učitelka v MŠ již 22 let a dobře si vzpomínám na 80. léta, kdy jsem nastoupila do sídlištní mateřské školy. Po měsíci prácejsem měla pocit, že ten nápor nemohu dlouhodobě vydržet. Nebylo výjimkou, že když měla samotná učitelka ve „scházecí třídě“ ráno do 8 hodin až 60 dětí, seděly děti u stolečků a na zemi na koberci. Seděly, aby se nikomu nicnestalo, a čekaly, až se rozejdou do svých tříd.Díky střídání směn, kdy týden odpolední služby umožňoval jisté doplnění nových sil, jsem si postupně zvykla. Přizpůsobila jsem se potřebě totálního nasazení, ale nikdy ne názoru, že takto má probíhat výchova dětí.Bylo to už po roce 1989, kdy uvolnění pracovního nasazení umožňovalo načerpání sil, hledání a zpracovávání nových možností a cest předškolního školství. Učitelky tvořily prováděcí plány samy, hledaly inspiraci v cizině, naseminářích různých projektů. Naděje, že nás konečně čeká pěkná práce, z které budou mít prospěch nejen děti a rodiče, ale i zaměstnanci, kteří konečně zažijí zasloužený pocit z dobře vykonané práce, nás vedla k přesvědčení, žemoderní nastupující společnost již nedovolí kolektivní výchovu „stádního“ typu.Hledání a samotvorba možných teoretických podkladů byla v naší MŠ u konce, když nám byl nabídnut projekt „Zdravá škola“. Ten jsme považovali za velmi blízký našim záměrům. Neváhali jsme obětovat hodiny práce navíc tvorběteoretických materiálů, podkladů, prováděcích plánů apod. Naše školka byla do sítě „Zdravých škol“ zařazena v roce 1997.Kdo četl program škol podporujících zdraví nebo současný RVP PV a je z oboru, musí uznat, že v něm přístup k dětem a jejich osobním potřebám dosáhl velkých změn k lepšímu, je daleko humánnější, odráží i přirozené potřebyrodin. Konečně jsme se v mateřských školách dočkali kvalitního teoretického základu, který vytvořili odborníci vzhledem k potřebám moderní společnosti s pomocí zahraničních zkušeností, materiálů a mnoha českých učitelek zpraxe. Zdá se, že vývoj spěje zdárně kupředu. Ocitáme se ale v realitě, kde školky mají kvalitní programy, ale nejsou schopny je plnit v té míře, jak jsou napsané. Platí totiž vše, co bylo uvedeno v článku, na který reaguji.Jaká je situace nyní?Smíšená oddělení s dětmi od tří do sedmi let mají zapsaných 28 dětí. Učitelka je s dětmi v době ranních aktivit sama většinou až do 9.30 až 10 hodin. Aby vykazovala činnost vyplývající z nové koncepce, musí pracovat s vypětímsil. Vyčerpány bývají i děti - není divu, v přeplněné třídě je více hluku.A co děti se sníženou zralostí nervové soustavy (hyperaktivita, poruchy pozornosti…), kterých stále přibývá? Tyto citlivé děti si svůj handicap neuvědomují, neumí se bránit přetížení, ke kterému ve velké skupině zásadnědochází. Chceme si vychovávat neurotiky?Autoři RVP PV jistě doufali, že se bude jejich projekt realizovat v nezávadném prostředí. Mohl by, pokud by pedagogické záměry šly ruku v ruce s ekonomickými možnostmi a zohledněním poznatků psychologů. Jak je možné, žeslova „Děti jsou naše budoucnost“ jsou stále stejnou prázdnou frází. Proč nechápeme, že vady osobnosti vznikají tím, že jim byl ke vzniku poskytnut prostor a čas, právě možná tím, že jsme nereagovali ve školce, kde v přeplněnétřídě nebezpečný problém unikl pozornosti učitelky, která se věnovala jiné skupince dětí. Nepodceňujme děti! Velmi brzy zjistí, že čin, který nebyl viděn, jako by nebyl. Nevhodné chování projde jednou, dvakrát… Děti jsouneuvěřitelně vynalézavé při hledání nových forem „zlobení“.Porozhlédneme-li se po způsobech řešení po Evropě, do které patříme, nabízí se tyto možnosti - méně zapsaných dětí ve třídách, na jednu učitelku max. 15 dětí, a to ne pouze při překrývání služeb, nebo více zapsaných dětí avíce pedagogů současně, malé soukromé MŠ rodinného typu… Levnější možností se jeví využití asistenční výpomoci.Jsem velmi vděčná Mgr. Svobodové, která otevřela citlivou otázku počtu dětí ve třídách kolektivních zařízení. Myslím, že by se k ní měly vyjádřit nejen učitelky. Kvalitní prostředí pro další vývoj by mělo zajímat především rodiče.Článek, na který reaguji (a doufám, že nás bude víc) je ukončen otázkou: „Jaká rizika vyplývají z vysokých počtů dětí ve třídách?“ Já odpovídám slovy Ovidia: „Začátkům čeliti hleď! Je těžké se po léku shánět, jakmilejednou zlu popřán byl odklad a čas.“Namalovala Klárka Brožová, MŠ Pastelka Milevsko.
