Online archiv

Podle Mgr. Hany Nádvorníkové, se kterou jsem se 1. prosince 2009 setkala na sněmu Společnosti pro předškolní výchovu (SPV), zejména vysoké počty dětí ve třídě a nedostatečné finanční ohodnocení učitelek.

Předškolní věk je dobou bouřlivých emocí. A tak nejrůznější citové výlevy malých dětí zkušenou učitelku nezaskočí. Jenže máte-li ve třídě dítě, které má neustále pláč na krajíčku, je práce náročnější…

Odpovídá PhDr. Kateřina Smolíková, Výzkumný ústav pedagogický v Praze

Na přelomu ledna a února se z dětí předškolního věku stanou „skuteční“ předškoláci. Už se byli podívat ve škole, možná mají doma aktovku nebo alespoň penál. Někteří se do školy těší, jiní si zatím neumějí představit, co je tam čeká.

Čím to, že dítě, kterému to „pálí“ a v lecčems se vyrovná svým vrstevníkům, nebo je dokonce předčí, má potíže se čtením, psaním nebo počítáním? O poruchách učení a o tom, jak pracovat s dětmi, které je „dostaly do vínku“, jsme si povídali se speciální pedagožkou Olgou Zelinkovou.

Před časem jsme s kolegyněmi odpovídaly na otázky, jakou zkušenost mají paní učitelky se psaním plánů, programů a projektů, zda by se chtěly zúčastnit dosud nevyzkoušeného nápadu a podílet se tak na vzniku něčeho úplně nového.

Vážení, posíláme vaší redakci několik výtvarných prací dětí naší mateřské školy. Věříme, že je využijete v časopise, který velmi rády čteme a který nám přináší zajímavé články a obohacuje nás o nové podněty, názory a nápady a seznamuje nás s novými skutečnostmi. Váš časopis odebíráme již mnoho let. Při listování starými čísly si uvědomujeme nepřehlédnutelné pozitivní změny jak v obsahu, tak v estetickém provedení. Blahopřejeme vám a těšíme se z těchto pozitivních přeměn. Do další práce přejeme hodně sil, inspirace a nových pohledů.

„Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě…“ Které malé dítě by neznalo tuto říkanku! Když ale zaznívá z úst dětí dolnorakouské mateřské školy, zní nám trošku jinak. Ne, není to špatnou výslovností či komolením slůvek. Udiví nás roztomilá samozřejmost, se kterou malé děti mísí svou mateřštinu s jazykem, který se ve školce učí. Proč? Češtinou mluví přece jejich blízcí sousedé tam kousek za hranicemi jejich domova. A snaha domluvit se, rozumět si, pochopit jeden druhého by přece měla být v 21. století úplnou samozřejmostí. Na pomoc sbližování lidí, jejich historie, kultury a jazyka na obou stranách hranice vznikl mezinárodní projekt s názvem „Interkulturní vzdělávání dětí a dospělých“, jehož partnery jsou Úřad dolnorakouské zemské vlády, Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a SSŠ České Budějovice, Vysočina Education a SSŠ a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Brno. Projekt je financován z prostředků ESF, Státního rozpočtu ČR a na jihu Čech také z rozpočtu Jihočeského kraje v rámci programu: Cíl Evropská územní spolupráce Rakousko-Česká republika 2007-2013. A právě tady zahájil ZVaS České Budějovice - jeden z partnerů projektu - realizaci jihočeské části projektu už počátkem září. Oč tedy vlastně jde? Tým lektorek učí ve vybraných mateřských školkách v příhraniční oblasti každý týden němčinu. I když sloveso „učit“ asi není to nejvhodnější. Spíš si s jazykem hrají, zpívají, recitují, tancují či kreslí. Cílem těchto aktivit není v žádném případě dokonalé osvojení němčiny. Děti se učí jazyku svých sousedů rozumět, přirozeně reagovat a s pomocí své mateřštiny i jednoduše mluvit. Tou nejsrozumitelnější cestou budou také poznávat zvyky a způsob života dětí i dospělých, se kterými se setkávají třeba ve společném obchodě nebo při slavnostních příležitostech. Vždyť společná hranice znamená i společné zážitky, společné hry, pro dospělé společné řešení problémů a společnou zábavu. Aby se dětem němčina líbila, aby je bavila a aby pro ně byla krásným dobrodružstvím, při němž objevují nejen nová slova, ale také kousíček nového světa, o to se budou snažit lektorky výměnou svých zkušeností a nápadů i rozšiřováním dosud získaných znalostí a dovedností na pravidelných společných setkáních. A tak pokud byste z oken některé mateřské školy v době adventu zaslechli „Komm, wir gehen nach Betlehem, … Jesulein, panáčku, já tě budu kolébati…“, je docela možné, že jste právě minuli školku z tohoto projektu, kde děti nevidí ani necítí žádnou geografi ckou ani jazykovou hranici. Už odmala si osvojují v reálné podobě motto projektu: „Gemenisam mehr erreichen! - Společně dokážeme víc!“