Pejsek a kočička
Jarmila DymanusováObrázek z MŠ Špálova, Ostrava., 1/2006Ráno na nás ve třídě čeká velikánský hrnec. Je prázdný, ale jen na chvilku. Protože jsme si již četli a povídali pohádku Josefa Čapka"Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort", víme, co s hrncem asi budeme dělat.Už máme pejska a kočičku v zástěrce a děti pracují. Našla se i myška, kterou jsme dříve vyrobili, hlavu husy namaluje Terezka. Obrázek se suší a pejsek v hrnci míchá a míchá. Děti sledují a ještě napovídají, co všechno dodortu dáme: mouku, mlíčko, vajíčko, cukr a sůl, máslo, sýr, oříšky, kost, cibuli, čokoládu, česnek, bonbóny, kakao, zelí, prostě všechno, co našly ve svém školkovém obchodě.A už se to vaří, škvaří, smrdí... Dort jsme dali vychladnout a zlý pes se už těší. Děti se na psa zlobí, ale pejsek s kočičkou jsou rádi, že ten nedobrý dort nesnědli, protože by taky tak naříkali. Děti ukazují, jak zlýpes naříká, kroutí se u toho a podávají dobrý herecký výkon.Už zbývá zajít jenom za maminkou, která jim s dětmi dá doma dobrý oběd. U nás to bude hodná paní kuchařka. Pohádky je konec, ale ještě vše nekončí. Děti si vzaly maňáska pejska a kočičky, rozehrávají jednoduché dialogymezi zvířátky, vzpomínají na suroviny, které dávali pejsek s kočičkou do dortu. Jiné děti si šly pejska s kočičkou nakreslit fixem, vymalovat. Obrázky použijí k výzdobě třídy. Na magnetické tabuli jsou obrázky, které jsemvyužila při četbě a vyprávění pohádky. Děti přidávají svůj dort, svou kočičku.Pohádka nás provázela při cvičení, cvičili jsme jako pejsek a kočička, ti se umí krásně protahovat, prolézat tunelem, vylézt na žebřík, plazit se po zemi k cíli apod. Známe písničky o těchto zvířátkách (Kočka leze dírou,Kotě a sluníčko, Utíkej Káčo), všechny jsme si zazpívali a zahráli na hudební nástroje. Taky jsme si nakreslili klubíčka pro kočičku, děti si uvolňovaly ruku.Znovu si prohlížíme ilustraci Josefa Čapka, dětem nevadí černobílé kresby. Matěj upozorňuje, že knihu má doma, ať se podívám, že malíř se v knize nakreslil, jak sedí mezi pejskem a kočičkou. Díváme se a opravdu je to tak.Chválím Matěje a ptám se dětí, komu doma čtou nebo vyprávějí pohádky. Děti sdělují, že většinou jim doma čtou, jmenují knihy, které mají doma a jsou oblíbené. Někteří chodí do knihovny s rodiči.Tak se domlouváme, že si přineseme z domova knihy, uděláme si malou výstavku. Každý den si něco přečteme. A tak, když jsme se přihlásili na besedu s malířem Adolfem Dudkem, věděli jsme, že to bude pěkný zážitek. A byl! Panmalíř dovedl děti nadchnout a krásně si s nimi povídat. Na závěr se dětem podepsal do knih, které si přinesly z domova.
