Online archiv

Vydání: 3/2007

JAN WERICH VYPRÁVÍ POHÁDKY A POVÍDKY

Mgr. Marie Těthalová, 3/2007
Napsali Josef Štefan Kubín a Jan Werich Praha, Supraphon 2007

NA CESTÁCH K HUDBĚ

Eva Hurdová, 3/2007
Pavel Jurkovič Praha, Karolinum 2006, 96 s.

ŘÍKANKY PRO ROZVOJ ŘEČI

Mgr. Marie Těthalová, 3/2007
Jitka Tučková Praha, Portál 2007, 48 s.

PRVNÍ HÁDANKY

Mgr. Marie Těthalová, 3/2007
Rytíři na hradě, Zvířátka Ute Lahann-Reuter Praha, Portál 2007, 32 s.

Co jedí moje děti ve školce?

Lucie Nováková, 3/2007
Přijala jsem funkci stravovacího referenta v dobré víře, že se mi podaří něco změnit, posunout k lepšímu, tj. k zdravější stravě. Tvrdě jsem narazila na odpor vedení školky.

Integrace dětí s tělesným handicapem

Hana Dohnalová, 3/2007
Chtěla bych vás seznámit se zkušenostmi, prohrami, ale hlavně pokroky v práci s integrovanými dětmi v naší mateřské škole. Tyto děti k nám patří, víme ale, jak to správně zařídit?

Předškolní věk a výuka cizích jazyků

PhDr. Lenka Šulová, 3/2007
Mezi často diskutovaná témata patří výuka jazyků v předškolním období. Důvodem je pravděpodobně vysoká kapacita mechanické paměti předškolního dítěte, jeho zvídavost a hravost.

Kolik řečí znáš…

PhDr. Daniela Kramulová, 3/2007
Výuka cizího jazyka dnes patří téměř ke standardní nabídce mnoha mateřských škol. Je ale předškolní jazyková výuka vhodná pro všechny děti, které překročí práh mateřské školy?

Seznamujeme děti s cizím jazykem

Alžběta Palatinová, 3/2007
Předškolní děti jsou spontánní, nemají zábrany při napodobování. Pokud jsou pro ně vzdělávací činnosti zábavou a hrou, jejich dovednosti se rozvíjejí a děti se naprosto přirozeně učí.

„Klasické pohádky mají smysl,“

Mgr. Marie Těthalová, 3/2007
říká spisovatel Radek Malý, se kterým jsme si povídali o příbězích pro děti.

Problém je v komunikaci

Renáta Sztefková, 3/2007
Ráda bych reagovala na článek Žalobníček žaluje z lednového čísla Informatoria 3-8. Žalování vnímám jako problém komunikační. Učitelka může mít o dění ve třídě přehled, může znát příčiny sporů, ale pokud jsou děti zvyklé a naučené řešit spory pouze přes ni, přes její osobu, bude k žalování docházet často. Učím děti komunikovat, povídat si spolu. Děti na to často nejsou vůbec zvyklé. Umí jen oznamovat, přímá řeč jako by z jejich slovníku vymizela. A pokud ji užijí, tak jen vůči dospělým. Pokud mi dítě přijde oznámit, že mu někdo bere hračku, zeptám se ho, zda kamarádovi řeklo, že mu bere něco, s čím si hraje, a že mu to vadí. Snažím se, aby děti situaci řešily samy, aby se samy naučily mezi sebou mluvit. Aby samy vyjadřovaly, co jim vadí, co cítí, co se jim líbí, nelíbí. Pokud vyřeším situace za ně, nikdy se to nenaučí. Je to práce zdlouhavá, náročná, namluvím se dvakrát tolik, ale radost ze zvládnutých komunikačních situací je obrovská. Je příjemné sledovat, jak se postupně děti učí vzájemně komunikovat. Snad jim tato schopnost sdělování přetrvá do dospělosti a budou umět komunikovat s ostatními lidmi.

Co se změnilo

Libuše Marková, 3/2007