Litomyšl hostila ředitelky českých školek
Jana Švestková, 7/2008V letošním červnu jsem se účastnila setkání ředitelek mateřských škol v Litomyšli. Chtěla bych moc poděkovat za nápad setkání ředitelek a vedoucích učitelek uskutečnit, za práci s přípravami akce i její vlastní průběh. Kromě utřídění poznatků, ujasnění si některých sporných věcí a výměny zkušeností s kolegyněmi, což bylo pro mě nejpřínosnější, jsem si uvědomila, že všechny oprávněně žehráme v první řadě na vysoký počet docházejících dětí do tříd mateřských škol, který nám znemožňuje pracovat podle našich záměrů, zejména v zařazování individuální práce s dětmi, pomoci potřebným dětem a dětem ze sociálně oslabeného prostředí; o integraci dětí s postižením nemluvě. Průměr docházejících dětí z počtu zapsaných 24-28 žáků stoupá nejen proto, že narůstá počet narozených dětí, ale také proto, že do školek docházejí děti rodičů, kteří umístit dítě v mateřské škole opravdu potřebují, a tudíž dítě dochází každý den. Vysoký počet dětí ve třídách mateřských škol na jednu pedagogickou pracovnici za situace, kdy není možné zaplatit asistenty učitelky, kteří běžně působí v zahraničních školkách, je podle mého názoru i jedna z příčin, proč velké procento absolventů požadovaného vzdělání do školek nenastoupí. Vysoký počet dětí bez možnosti individuální práce s nimi je podle mého názoru jednou z příčin výchovných problémů, s kterými se už v předškolním věku setkáváme. Bylo by naivní domnívat se, že se stavem v mateřských školách budou zabývat zákonodárci bez důrazného nátlaku. Asi bude třeba, aby se objevil opravdu velký problém, který poukáže na to, že je nutné snížit počet dětí na jednu učitelku. V tomto případě nic neřeší ani stávka pracovníků škol, která poukazuje zejména na nedostatek financí na mzdy. Přitom se právě ve školkách, kde se denně setkáváme s rodiči dětí, nabízí možnost, jak rodiče seznámit s problémy, které s sebou nese vysoký počet přítomných dětí na jednu učitelku. Troufám si říci, že rodiče jsou většinou vnímaví k podmínkám rozvoje svého dítěte a potřebu změn pochopí, a bude-li třeba, podpoří potřebu změn tím víc, že problém vysokého počtu žáků na učitele se netýká jen mateřských škol, ale pokračuje dál do škol základních. Trpce se musím pousmát nad připomínkou: „Ale paní ředitelko, vy přece nemusíte přijmout 26 dětí na oddělení.“ Zcela oprávněné tvrzení. Kde ale najdu tvořivou a kreativní paní učitelku, která bude stejnou práci vykonávat za 90 % platu? (Krajské úřady a zřizovatelé často ředitelství škol „tlačí“ do navýšení počtu dětí nad vyhláškou doporučených 24; využívají tak možnosti výjimky, které jim tato vyhláška dává, a podmiňují tím úhradu plného normativu. Pozn. red.) Ale to už je zcela jiná kapitola problémů ve školkách. Odpovězte si prosím, kolegyně-ředitelky, na otázky. „Vědí rodiče vašich dětí o problému vysokého počtu dětí ve třídách ve všech souvislostech? Vědí o tom, že mnohdy nemůžete pracovat a dát dětem tolik, kolik byste si přály? Nebudou rodiče ve větších městech hledat alternativu mateřské školy, která nabídne dítěti více klidu, osobní pozornosti?“
