Online archiv

S učebnicí nebo bez ní?

Iva Uzlová se integrací a inkluzí dětí se zdravotním postižením do společnosti zabývá řadu let. Připravuje kurzy pro asistenty a pomáhá učitelům, kteří se rozhodnou přijmout do třídy dítě, jež by dříve skončilo v některé ze speciálních škol. Naše povídání se tedy zákonitě točilo kolem začleňování dětí se zdravotním postižením do škol.

V únorovém čísle Informatoria 3-8 jsem našla výzvu, abychom se podělili o své zkušenosti se spoluprací mateřské školy a jiných institucí. Mohu říci, že toto téma je mi velmi blízké a nabízím konkrétní zkušenost. Před dvěma roky jsem byla přeložena na odloučené pracoviště do jednotřídní MŠ, která se dostala do izolace právě kvůli nevstřícnému chování a pro mnohé rodiče byla pouhou „hlídárnou“ pro jejich děti. Je pravdou, že některým rodičům tento stav vyhovoval, ale většina měla opačný názor a hledala řešení této situace. Nejjednodušším řešením bylo převedení dítěte do jiné MŠ, případně podávání stížností a připomínek u vedení MŠ. Čas běžel a MŠ zůstávala ostrovem, který se dostával do stále větší izolace v očích veřejnosti. Nekomunikoval, nereagoval kladně na podněty a připomínky ze strany vedení školy a již vůbec nehledal nové možnosti, inovační postupy, cesty pro zlepšení své pověsti, image a vztahu s veřejností. Žili a pracovali zde v určité setrvačnosti, jako by ani nevnímali ty rychlé společenské, politické, ekonomické, technologické změny, které vyvolávají nové potřeby společnosti po vzdělávacích službách. Tyto změny samozřejmě ovlivňují i mateřské školy. Vznikaly z toho pochopitelně i různé problémy, kvůli nimž se postupně obměnil celý pedagogický kolektiv. Po našem nástupu a po určité aklimatizační době, kdy jsme se seznámili s problematikou školy, s prostředím uvnitř i mimo školu, jsme se pustili do práce. Prioritou byly spokojené děti, jež mohou být jen v efektivně fungující škole. Efektivně fungující školu mohou dělat lidé, kteří mimo jiné věří v to, co dělají, kteří se stanou součástí školy a dokážou pro to strhnout i ostatní. Proto jsme přepracovali třídní vzdělávací program tak, aby více zohledňoval individualitu dětí a více vycházel ze specifičnosti daného prostředí školy. Zapracovali jsme na zkvalitnění prostředí školy a začali jsme, jak budoucnost ukázala, úspěšně komunikovat se všemi partnery školy a s veřejností.

Díky, paní učitelky! Ráda bych se s vámi podělila o zkušenosti s mateřskou školou, kterou navštěvuje můj syn. Je to prostějovská MŠ na Husově náměstí. Tato MŠ jako jediná v Prostějově má speciální logopedickou třídu, kde se paní učitelky věnují nápravě vad řeči. Tuto třídu navštěvuje i můj syn Tomáš, který se už chystá do školy, a díky za to, protože všechny naše problémy s vadným mluvením jsme odstranili. A nebylo toho málo - sykavky, „r“ i „ř“. Měla jsem možnost několikrát „mluvení“, jak ve školce říkají logopedickým chvilkám, navštívit a byla jsem velice mile překvapena. Škola je k rodičům velmi vstřícná, kdykoli umožní proniknout do tajů jejich výchovné práce. Také aktivity pro děti v této školce jsou velmi pestré, patří mezi ně například taneční školička, výuka AJ a keramika. Neméně zajímavá je úzká spolupráce MŠ s Ekocentrem IRIS, které sídlí nedaleko školky. Sem děti chodí na velmi zajímavě pojaté besedy s pracovníky Ekocentra, kteří učí děti lásce k přírodě, zvířátkům, rostlinám - vše formou hry. Kde by si děti mohly kupříkladu zblízka prohlédnout ježka, králíka či káně. A nejen to, doma jsem byla synem poučena, jak má vypadat zdravý jídelníček a jak třídit odpady. Zkrátka a dobře, chtěla bych touto cestou jménem rodičů poděkovat všem pracovníkům školky, hlavně pak učitelkám za hezký přístup k výchově našich dětí a za péči o ně. Myslím, že děti odcházejí perfektně připravené do školy a mají velice dobrý základ pro život v dnešním uspěchaném světě. Spokojená matka Kateřina Chudobová

(se zaměřením na prevenci CAN)

Pedagogické centrum kraje Vysočina zve na letní školu programu Začít spolu. Program: centra aktivit jako základní předpoklad pro práci v programu Začít spolu; individuální přístup k dětem; oregonská metoda hodnocení (vytváření individuálního plánu pomocí oregonské metody); den v MŠ s programem Začít spolu (rozvrh dne v programu, vyzkoušení práce v centrech aktivit); projektové plánování do center aktivit, vytváření týdenního, měsíčního, ročního plánu; formy spolupráce s rodinou. Po absolvování tohoto kurzu získáte základní informace o vzdělávacím programu Začít spolu a obdržíte osvědčení. Přihlášeným zájemcům budou zaslány podrobnější informace v květnu 2008. Žádost o akreditaci byla podána, číslo zveřejníme po jejím obdržení. Lektorka: Olga Jehlíková, učitelka MŠ U Divadla, Slaný (Tréninkové centrum programu Začít spolu); termín: pondělí 18. 8. 2008 od 9.00 hod. až čtvrtek 21. 8. 2008 do 15.00 hod.; místo konání: Havlíčkův Brod, MŠ Nádražní 1329 (v této MŠ je program Začít spolu v praxi realizován); rozsah: 28 hodin; cena: 1 950 Kč (cena včetně čtyř obědů v MŠ a ubytování přímo v MŠ), zájemci o ubytování na vlastní náklady mimo objekt MŠ kontaktujte J. Krajíčkovou, tel.: 736 489 746. Přihlášky: PC Vysočina, Jihlavská 1113, 580 01 Havlíčkův Brod, elektronicky na e-mail krajickova@pcvysocina.cz nejpozději do 25. května 2008. Další informace na www.pcvysocina.cz. Srdečně zvou garantky kurzu Jana Krajíčková a Pavla Adamcová.

Oznamovací povinnost

Omlouvám se, že teď zklamu toho, kdo očekává příběh o záchraně malé veverušky. Veverka Čiperka je název písničky, kterou jsme společně s vynikajícím pedagogem a hudebním skladatelem Pavlem Jurkovičem asi před třemi lety vytvářeli dětem pro radost. Písničku děti doprovázejí ťukáním oříšků. Mohou to být ořechy vlašské (celé i půlky skořápek) a některé děti zkouší o sebe ťukat i většími ořechy lískovými. Zajímavý, silný zvuk vydávají půlky skořápek z kokosových ořechů. Starší šikovné děti zvládají - v rytmu písničky - předávání vlašských ořechů po kruhu. Klečíme a před každým hráčem leží oříšek na zemi. Vyzkoušejte, zda se bude dětem lépe manipulovat s půlkami skořápek nebo s celými ořechy, závisí to i na podložce, na které hrajeme (PVC, koberec). Oříšek uchopíme a vždy na první dobu v taktu položíme před spoluhráče, kterého máme v kruhu po pravé ruce. Pak vezmeme do ruky oříšek, který před nás položil náš spoluhráč, kterého máme po levé ruce, a hra tak může pokračovat. Jelikož jsme oba, já i pan Jurkovič, často slyšeli volání po dalších slokách, neboť se písnička Veverka Čiperka dětem moc líbí a je škoda, že je krátká, přijměte, prosím, nyní od pana Jurkoviče i ode mne jako minidárek další sloky.