Online archiv

V ruce držím knihu se zajímavými informacemi z ptačí říše. Na druhé straně vnímám skupinku svých zvídavých předškoláků. Jak zajímavě, s trochou humoru a se vším, co k mé výchovné práci patří, říši ptačích rodin přiblížit?

Malé hejno švitořících vrabců se sneslo na zelenou louku posetou drobnými kvítky sedmikrásek. Povídali si asi o tom, jak se jim letělo nad rozkvetlou alejí ovocných stromů. Vzpomínali možná na mladého vrabčáka Zvědavku, který si sedal na ploty zahrádek a okukoval, co na nich jejich majitelé vysévají a vysazují.

V jednoduchosti je krása, říká se, a technika falešné ražby právě k těm snazším patří. Tyto plastické pozdravy jara si s těmi z dílen starých mistrů nezadají a pomohou vám přivolat první kvítky.

I když ještě leckde leží sníh a po ránu je pěkně mrazivo, jaro je doslova za dveřmi. Jestli se nemůžete dočkat zelené travičky, zkuste si s námi vytvořit jednoduchou dekoraci. A nezapomeňte, že tu za chvíli budou Velikonoce!

Velká Británie, země, kde je spousta věcí jinak než v Čechách. Neexistují tu odklady školní docházky a školní zralost nikdo netestuje, ve školkách se nevaří, a když děti pustíte, aby si křídou kreslily na chodník, dopustíte se přestupku.

„Au, au, bolí mě bříško!“ Slova, která dokážou docela vyděsit. Zvlášť když nevíme, kde se bolest „vzala“ a jak dítěti, které se kroutí bolestí, pomoci. Za bolestmi břicha se může skrývat mnoho příčin a není lehké najít tu pravou.

Učitel českého národa, příkladný patriot, který usiloval o svobodu své vlasti. Asi nikdo by nehádal dvakrát, každého z nás by napadlo jediné jméno - Jan Amos Komenský. Čím byl Komenský tak výjimečný, proč tak ovlivnil českou pedagogiku?

Bujaré veselí a vzápětí usedavý pláč. Anebo obráceně. Některé děti mívají náladu jako na houpačce, a pokud se jich sejde ve třídě víc, má učitelka o „zábavu“ postaráno. Mnohdy se sama sebe ptá, jestli se dá prudkým výkyvům v chování nějak předejít a jestli nesignalizují problémy, které by neměla přehlédnout.

Občas mě cestou do práce míjí barevný mikrobus plný dětí. Prckové připoutaní bezpečnostními pásy vesele švitoří a šofér je veze do školky, která má anglický název a podle něj by měla sídlit ve slunné zahradě. Určitě se, stejně jako děti, které do školky cupitají s maminkou za ruku, těší, co pěkného na ně čeká.

Bojíte se, máte někdy z něčeho strach? Asi bychom nenašli člověka, který by na tuhle otázku odpověděl jednoznačně „ne“. Strach nás může paralyzovat, ale také nám pomáhá přežít. O strachu, úzkosti a potřebě bezpečí a jistoty jsme si povídali s psychologem Janem Vymětalem.

Jako noví předplatitelé Informatoria jsme od vás dostali krásnou knížku pohádek. Moc nás to potěšilo a děkujeme. S vaším časopisem jsme velmi spokojeni, obsahuje hodně podnětných věcí. Zdraví vás děti a učitelky mateřské školy Světice.

Jedno odpoledne prozářilo potemnělou zahradu mateřské školy Hastrmánek množstvím rozsvícených baterek, doprovázejících děti s rodiči na cestě za pokladem. Letošní putování sídlištěm, při kterém na stanovištích plnily děti jednotlivé úkoly, jsme zaměřili tak trošku ekologicky. První úkol na dobrodružném putování pomohli dětem vyřešit rodiče. Ekologický minikvíz přiměl dospělé přemýšlet o tom, kam s vybitou baterií či rozbitou lednicí. Slalom mezi plastovými lahvemi naplněnými vodou a míření barevnými víčky do označených krabic vyzkoušely šikovnost a rychlost soutěžících. Ale pozor! Žádné švindlování. Rodiče museli nést děti na zádech, jinak by nedostali barevné razítko na kartě. Další stanoviště prokázalo obratnost dětí, když s prutem lovily zlaté rybky z kádí. Rychlostní závod s plechovkami a stavba hradu zahřály soutěžící na další putování za pokladem. Políčka hrací karty se pomalu zaplňovala barevnými razítky a cíl se blížil. U nedaleké základní školy si děti vyzkoušely, jak umí třídit odpad. Do kontejnerů označených žlutě, modře a zeleně nosili plastové lahve, papír i sklo. A co patří do červeného kontejneru? Věřte nebo nevěřte, děti to ví. Dobře, co uděláte s prázdnou plastovou lahví, než ji odnesete do kontejneru? A děti zase nezklamaly. Musím pochválit rodiče, protože platí stará pravda: Příklady táhnou. Běh pro plastovou lahev a následné sešlápnutí nebo zmáčknutí děti určitě okoukaly doma. Prostory školní budovy byly tajemné. Na chodbách nesvítila světla, a tak se bez baterek vůbec nemohlo pokračovat v pátrání za pokladem. I na pracovní list, ve kterém děti škrtaly, co do lesa nepatří, si musely posvítit. U interaktivní tabule hledali soutěžící domečky pro zvířátka a konečně se při světle mohli trošku rozkoukat. Hurá! Na kartě jsou všechny úkoly splněny. Cesta k pokladu je volná! Poslední napínavé okamžiky hry podbarvovaly rozsvícené lampiony umístěné na stromech. A tam, zavěšené na větvích, čekaly klíče k pokladu. Truhla ukrývala pro děti zaslouženou odměnu. Naše cesta za pokladem skončila. Byla napínavá i poučná a děti ji zvládly na jedničku. Jestlipak vy dospělí víte, že svůj poklad máte doma? Ano, jsou to vaše děti, kterým záleží na životním prostředí.