Online archiv

Ilona Eichlerová, Jana Havlíčková, ilustrace Michaela Bergmanová Praha, Portál 2012

Zdeňka Michalová Praha, Portál 2012

PLATOVÝ STUPEŇ Pracovala jsem ve školství jako vychovatelka 8 let (mám SPgŠ obor vychovatelství), nyní pracuji jako učitelka MŠ prvním rokem a dodělávám si kvalifi kaci pro MŠ. Může mi ředitelka uznat odpracované roky ve školství? Nyní mám 1. platový stupeň, v případě uznání let bych měla 2. stupeň. Ředitelka by vám praxi uznat měla - viz § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 564/2004 Sb.: „V plném rozsahu započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu praxe v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se pro účely tohoto nařízení rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce.“

Strání je malebná vesnice zasazená v údolí Bílých Karpat. Folklor, tradice a zvyky u nás stále přetrvávají. A to nejen v srdcích zdejších „dospěláků“, ale i u našich nejmenších. Tak žije též naše mateřská škola. Kroje, zpěv i způsob práce našich dětí je propojen s tradicemi. Výroba ručního papíru je jednou z činností, se kterou si hravě poradí i naši předškoláci. Jelikož naše děti výroba ručního papíru velmi baví, máme s ní již dobré, dlouholeté zkušenosti. Chce to jen kapku trpělivosti a hojnost inspirace! Protože úkolem TVP bylo seznámení s prostředím, ve kterém děti žijí, a my si chtěli naši vesnici Strání na Uherskohradišťsku nějakým způsobem vytvořit, zvítězila naše oblíbená technika. První kroky vás vedly ke shromažďování papírového odpadu - v našem případě klasických novin. Do misky s vodou jsme natrhali (nastříhali) malé kousky novin. Je dobré je nechat ve vodě přes noc. Po uplynutí této doby jsme rozmělnili namočené kousky v mixéru (děti mačkaly i rukama) na kaši. Barviva nejsou bezpodmínečně nutná. Pokud máte ale konkrétní představu a chcete papír zbarvit, můžete použít potravinářské barvy, krepový papír i různá koření. V našem případě jsme volili barvení, aby naše vesnice byla stejně krásná a barevná, jakou jsme ji na vycházkách pozorovali. K výrobě vesnice z papíru si děti přinesly krabičky od čajů, na ně nanášely vrstvu papírové hmoty. Dále jsme využili rámečky s hustým pletivem, aby nám vznikl obdélník pro výrobu střechy. A už stačí jen podnítit představivost, rozvíjet tvořivost a fantazii dětí. Můj dům, škola, školka, kostel, nám doslova rostly přímo před očima! Po zaschnutí si je děti dotvořily a dozdobily černou tuší. Pro konečnou úpravu jsme potřebovali velký karton, na který jsme si rozvrhli kopce, louky, lesy a velké plochy se jen zazelenaly! Do tohoto prostoru jsme už jen dolepili domečky a na dětech bylo vidět nadšení z vykonané práce, nad její originalitou. Nyní nám naše společné dílo zdobí prostory mateřské školy a děti jsou na něj právem pyšné.

Mezinárodní den zvířat, který jsme slavili loňského 4. října, byl v naší školce trochu výjimečný. Jiné roky jsme navštěvovali bydliště dětí a jejich rodičů, kde chovají nějaká zajímavá zvířátka. Ale tentokrát to bylo jiné. Zvířátko, tedy poník Dyk a jeho páníček, obětavý tatínek, který chová i další koně, ovečky, kozičky, přišli za námi na školní zahradu. Děti s nadšením poslouchaly vyprávění o pomůckách pro koně i na koně - sedlo, uzda, podkova, ale také pro jezdce - kalhoty, boty, klobouk, kabát. Mohly si vše vzít do rukou nebo obléci, potěžkat a zjistit, že koně nosí na hřbetě kromě jezdce i docela těžké sedlo a že na nohou mají podkovy. A ty jim přiková kovář, pro děti již neznámé řemeslo. Formou hry hádaly názvy nejznámějších potřeb pro koně. Za odměnu všem odvážným byla projížďka na poníkovi Dykovi, samozřejmě s přilbou na hlavě. A opravdu máme všechny děti, i ty nejmenší, moc odvážné. Všichni bez výjimky statečně nasedli na poníka a nechali se povozit po zahradě. Ti nejodvážnější i cválali, pevně se držíce za uzdu, kterou nepustili z ruky. Nakonec zkrátka nepřišel ani poník. Že měl radost z toho, že mohl běhat po zahradě, na něm bylo vidět hned při příchodu. Také si občas ochutnal naši travičku, ale úplně na závěr mu děti nasypaly jablíčka a tvrdý chleba, který mu moc chutnal.

Děti si rády hrají na školu, i když do velké opravdové školy ještě nechodí. S lidovou písničkou Školácká si na školu mohou zahrát i děti ze školky. Děti stojí v postavení čelem do kruhu a drží se za ruce. První sloka: v 1.-4. taktu děti otáčejí kruh chůzí směrem vpravo, v 5. taktu udělají dva přísunné kroky vpravo, v 6. taktu dva přísunné kroky vlevo, v 7.-8. taktu se každý sám zatočí drobnými běhovými krůčky vpravo a v 9.-12. taktu se pohybují stejně jako v 5.-8. taktu. Druhá sloka: v 1.-2. taktu jsou děti ve dvojicích proti sobě, v postavení bokem do kruhu si podají ruce a provedou čtyři přísunné kroky směrem dovnitř kruhu, ve 3.-4. taktu udělají čtyři přísunné kroky směrem ven z kruhu, v 5. taktu udělají dva přísunné kroky směrem dovnitř kruhu, v 6. taktu udělají dva přísunné kroky směrem ven z kruhu, v 7.-8. taktu se každý sám zatočí drobnými běhovými krůčky vpravo a v 9.-12. taktu se pohybují stejně jako v 5.-8. taktu. Ke hře můžeme využít například těchto dětských lidových říkadel:

OBRÁZEK JABLÍČKA Z KREPOVÉHO PAPÍRU Potřebujeme krepový papír různých barev, nůžky, tužku, bílou lepicí pastu, bílý karton, černou nebo modrou tuš, štětec, misku na lepidlo. Nejdříve si nastříháme pruhy krepového papíru. Z ruličky odstřihneme pásy široké přibližně 5 cm. Teprve poté krepový papír rozmotáme a odstřihujeme z něj kousky velikosti asi 5 x 5 cm. Nyní si na bílý karton tužkou nakreslíme obrys jablíčka nebo jiného druhu ovoce s lístky. Postupně podle obrysu nalepujeme kousky krepového papíru. Po nalepení jablíčka, listů a stonku pokračujeme vylepováním pozadí. Střídáme barvy a kousky krepového papíru přelepujeme přes sebe, čímž vzniknou různé odstíny barev. Na lepení používáme bílou lepicí pastu. Je-li příliš tuhá, smícháme ji s troškou vody v mističce. Po nalepení celého obrázku použijeme na vytvoření kontury modrou nebo černou tuš. Je výhodou, není-li lepidlo ještě zcela zaschlé, protože tak se tuš lépe rozpíjí. Tomuto efektu napomáhá i přirozená struktura krepového papíru. Máme-li práci již zcela zaschlou, před kreslením kontury si obvod jablíčka opatrně zlehka navlhčíme štětcem, popřípadě můžeme použít rozprašovač na vodu. POZVÁNKA NA VÝSTAVU Z bílého kartonu si vyrobíme pozvánku na výstavu jablíček. Lze ji také použít jako malou pozornost pro návštěvy ve školní družině nebo s vhodným textem jako přání k narozeninám apod. Potřebujeme bílý kreslicí karton, nůžky, lepidlo na papír, časopis nebo balicí papír, pero. Nejdříve si vytvoříme šablonu jablíčka. Je na našem uvážení, jak velkou pozvánku (přání) chceme mít. V našem případě si přehneme bílý kreslicí karton velikosti 11 x 13 cm na polovinu, přičemž výška šablony je 13 cm. Nakreslíme si polovinu jablíčka tak, že jádřinec kreslíme u přehybu kartonu a vystřihneme. Připravíme si bílý kreslicí karton, na kterém bude jablíčko nalepené. Ustřihneme si pás 22 x 13 cm a přeložíme na polovinu. Nyní si připravíme barevné jablíčko. Podle šablony si obkreslíme jablíčko na obrázek z časopisu, balicí papír nebo třeba kalendář. Můžeme také použít barevný papír. Obrázek z časopisu si přehneme také na polovinu a i šablonu jablíčka obkreslujeme přehnutou. Usnadní nám to vystřihování jablíčka. Vystřižené jablíčko nalepíme na přední část přání. Vnější část obvodu jablíčka odstřihneme. Takto vyrobenou pozvánku můžeme použít, nebo ji ještě můžeme dotvořit tak, že vystřihneme jednu bílou půlku jablka a do jádřince nalepíme bílá jadérka. Vystřižení vnitřní části jablíčka je pro děti mladšího školního věku náročné a je třeba jim pomoci. Do pozvánky napíšeme datum a čas konání výstavy a text: „Lidová moudrost o jablíčku praví, že když denně jedno sníš, upevní ti zdraví.“ NÁMĚTY NA HRY Doneseme si jab líč ka a uděláme si z nich výstavu. Po zo ruje me jejich barvy a tvary a po skončení výstavky nakrájíme jablíčka na malé kousky a ochutnáváme. Zná někdo název některého druhu jablíčka? Ví někdo, co je sad? Je třeba se o jabloně a další ovocné stromy v průběhu roku starat? Ví někdo jak? Sklízel už někdo jablíčka? Ví, jak se uskladňují a kde? Jak se vyrábí mošt a jakou má chuť? Připomeneme si, že v pozdním podzimu dozrávají malá, červená tzv. panenská jablíčka, kterými si dříve lidé zdobili vánoční stromeček. Zazpíváme si písničku Měla babka čtyři jabka a naučíme se tancovat k této písničce mazurku. Co znamená přísloví „Jablko nepadá daleko od stromu“? Vysvětlíme si ho. Pro děti si připravíme tolik obrázků jablíček, kolik budeme mít družstev. Pro každé družstvo zvolíme jinou barvu kartonu. Na karton velikosti A2 namalujeme fixem jablíčko. Dovnitř jablíčka můžeme namalovat smějícího se červíka nebo jádřinec. Jablíčko z kartonu vystřihneme a rozstříháme ho na několik dílů. Pro mladší děti postačí dílků 10, pro starší nastříháme obrázek na 15 částí. Dbáme na to, aby všechna jablíčka byla nastříhána na stejné dílky, aby děti měly stejné soutěžní podmínky. Jednotlivé díly jablíček schováme v družině nebo na zahradě tak, aby byla vidět jejich menší část. Každé družstvo má přidělenou svou barvu jablíčka. Na smluvený signál začnou děti hledat jednotlivé dílky své barvy a skládat jablíčko. Soutěžíme o to, které družstvo skládačku složí jako první.

Červenobílé zbarvení puntíkaté muchomůrky projasní někdy už trochu pošmourné podzimní dny. Vytvoříme si ploché tvary muchomůrek na polepení košíků, květináčů, dárkových krabiček a všeho dalšího, co nás napadne. K tomu si vymodelujeme malé houbičky, kterými můžeme ozdobit třeba podzimně prostřený stůl. V kombinaci s kyticí barevného listí nebo větviček s červenými plody budou neodolatelné. Budeme potřebovat akrylové barvy, lepidlo nebo lepicí pistoli, těsto (hladká mouka, jemná kuchyňská sůl, voda), tužku nebo špejli a formičky na cukroví. Hladkou mouku a sůl smícháme v poměru tři díly mouky, jeden díl soli, jeden díl vody. (Vody můžeme dát trochu víc.) Vytvoříme tvárné těsto. Pokud je těsto příliš lepivé, přidáme sůl. Dobře propracované těsto rozdělíme na dvě poloviny. Z jedné vyválíme placku silnou přibližně půl centimetru a vykrojíme z ní houbičky. Pokud nemáme formičku potřebného tvaru, vyřízneme obrysy nožem. Houbičky vyskládáme na plech pokrytý pečicím papírem. Z druhé poloviny těsta vytvarujeme houbičky. Nejprve klobouček, který nožem dotvarujeme ze spodní strany, a poté nožičku, kterou k němu pomocí vody přilepíme. Hotové houbičky poklademe na plech nebo do formy na muffi ny. Nehrozí tak, že by se během pečení odlomily nožičky. (Pokud formu nemáme, necháme muchomůrky před pečením trochu zaschnout nebo je na plechu vypodložíme formičkami na cukroví.) Těsto se peče poměrně dlouho, proto je lepší si vytvořit několik plechů dekorací a ty pak péct zároveň. Pečeme při 120 °C. Upečené muchomůrky necháme vychladnout a pomalujeme je akrylovými barvami. Nejprve po celé ploše bílou a po zaschnutí namalujeme klobouček červeně. Bude tak mít jasnější barvu, než pokud bychom vynechali bílý podklad. Na závěr ještě koncem tužky nebo špejle namočené v bílé barvě otiskneme na kloboučky puntíky. Po zaschnutí barev můžeme houby ještě z obou stran nalakovat bezbarvým lakem. Muchomůrky přilepíme na vybraný předmět a naaranžujeme spolu s volně loženými houbičkami na dobře viditelné místo.

Přiznám, že když jsem poprvé slyšela o filozofi i pro děti, moc jsem nechápala, o co jde. Že by někde v mateřské škole seznamovali děti s učením Platona nebo Kanta? V tom ale filozofi e pro děti nespočívá.

Za posledních dvacet let se počet diabetiků v České republice zdvojnásobil. Poslední dostupné statistiky uvádějí přibližně 760 tisíc lidí s cukrovkou. A toto číslo není konečné -počet diabetiků stoupá a navíc je v populaci mnoho lidí se zatím nepoznanou cukrovkou.

Nedaleko stanice metra Lužiny uprostřed velkého sídliště Stodůlky najdeme mateřskou školu s poeticky znějícím názvem FMŠ Sluníčko pod střechou. Školka patří mezi fakultní mateřské školy, tudíž do ní chodí nejen děti, ale i budoucí učitelky a učitelé.