Online archiv

Houpací ptáček Potřebujeme lepenkovou krabici, bílý kreslicí karton, křídy, klovatinu, štětec, lepidlo na papír, nůžky, tužku, tuš, špejle. Nejdříve vyrobíme tělo ptáčka. Bílý kreslicí karton formátu A1 přehneme na polovinu, tužkou si předkreslíme tělo ptáčka a vystřihneme. Přední a zadní díl je spojený v části a hlavy a ocasu. Štětcem namočeným v klovatině kreslíme na tělo ptáčka vzory, můžeme ho též pouze klovatinou pokapat. Práci necháme dobře zaschnout. Po zaschnutí klovatiny nanášíme a roztíráme křídy. Poté práci vymýváme pod tekoucí vodou tak dlouho, dokud není klovatina odstraněná. Necháme uschnout a dokreslíme černou tuší. Nalepíme na rozloženou lepenkovou krabici a vystřihneme. Stříhání lepenkové krabice je poměrně náročný úkon, proto je třeba, aby ho provedly starší děti nebo vychovatelka. Stejným způsobem postupujeme při výrobě křídla. Křídlo z jedné strany nastřihneme, abychom ho mohli nasadit na tělo ptáčka. Hlavu ptáčka též nastřihneme pro zasunutí křídla (viz obrázek). Připravíme si i šablonu, která se velikostí vejde na karton A4. Děti, které nevyrábějí velkého ptáčka z lepenky, si mohou vyrobit malého houpacího ptáčka z kreslicího kartonu. Ozdobí ho pastelkami. Práce s odpadovými materiály - ptáčci z plakátu Potřebujeme reklamní plakáty z obchodu, nůžky, lepidlo, stužku na zavěšení, barevné papíry, černý fix, staré noviny, sešívačku. Pro děti připravíme šablonu. Má tvar vejce - když je přehneme, získáme tělo ptáčka. Tělo ptáčka je vyrobeno ze starých reklamních letáků z obchodu. Výhodou těchto letáků je, že jsou vyrobeny z pevného papíru a mají pěkné barvy. Nevýhoda pak je jejich lesknutí a špatná přilnavost barev. Vystřihneme si tělo ptáčka a přehneme na polovinu. Nastříháme si z barevných papírů barevná brka do ocasu ptáka, oči, červený zobák a vše přilepíme do vnitřní části těla ptáčka. Na jednu polovinu naneseme na kraj lepidlo a přilepíme k druhé části. Uprostřed „břicha“ ponecháme neslepený kraj, kterým budeme vycpávat bříško ptáka starými namačkanými novinami. Tuto část slepíme až po vycpání těla. Na hřbet ptáčka přilepíme nebo přišijeme sešívačkou stuhu na zavěšení. NÁMĚTY K DALŠÍM ČINNOSTEM Poznáváme hlasy ptáků Využijeme možností internetu a pokusíme se vyhledat obrázky našich nejznámějších ptáků i se záznamy zvuku jejich hlasů. Orel v kleci Potřebujeme šátek na zavázání očí. Děti se rozdělí do čtyř skupin. Každá skupina představuje jeden druh ptáků (sýkory, vlaštovky, kosi, vrabci apod.). Postaví se na kraje koberce, popř. na vymezené místo v tělocvičně, na hřišti. Uprostřed koberce stojí dítě se zavázanýma očima (orel) a snaží se z této klece dostat tím, že někoho chytí. Volá: „Vylétají vlaštovky a vrabci.“ Tito vyvolaní ptáčci si tedy musejí vyměnit místa a orel uzavřený mezi nimi se snaží někoho chytit. Podaří-li se mu to, vymění si s ním místo. Výstavka Uděláme si výstavku z obrázku našich ptáčků. Během týdne mohou děti nosit do družiny obrázky ptáků z časopisů, pohlednic, knih. Mohou to být ale i obrázky na oblečení, keramice apod. Pokusíme se sehnat i knížky a leporela s obrázky Josefa Lady, kde jsou i krátké říkanky o ptácích. Dále můžeme využít omalovánky, které si můžeme vymalovat. Využijeme knížek, které děti donesou, a po dobu výstavy si každý den přečteme jednu pohádku z ptačí říše - Kuřátko a obilí od Františka Hrubína, Pohádka ptačí od Karla Čapka z knihy Devatero pohádek atd. Pírko - hra pro dvojice Dvě děti se posadí ke stolu naproti sobě. Uprostřed stolu leží pírko. Foukáním do pírka s ním děti pohybují. Snahou každého hráče je, aby pírko zůstalo na straně soupeře, popř. spadlo na zem na soupeřově straně. Jarní hry dětí Soutěž v malování na chodníku: Vyhlásíme soutěž v malování na chodníku. Budeme potřebovat barevné i bílé křídy. Můžeme dětem zadat téma, na které budou malovat nebo ponechat na jejich fantazii, jaký námět si ke své tvorbě zvolí. Nejlepší obrázky vyberou samy děti tak, že se po skončení soutěže postaví k obrázku, který se jim nejvíce líbí. Cvrnkání kuliček: Na zahradě si uděláme důlek a naučíme se cvrnkat kuličky do důlku.

Ubrus v jemných modrých tónech vytvoříme pomocí kolíčkové batiky. Velmi snadné techniky, kterou zvládnou i úplní začátečníci. Kolíčková batika je technika, při které jako rezerváž používáme obyčejné kolíčky na prádlo ve spojitosti se sklady použité látky. Látka musí být z naprosto přírodního materiálu - bavlny, hedvábí, vlny nebo lnu. Na ubrus se nejlépe hodí bavlna a len. Potřebujeme bílý čtvercový plátěný ubrus, barvy na bavlnu v prášku (Cheds nebo Chevas) světle a tmavěmodrou, kolíčky na prádlo. Ubrus složíme nejprve na polovinu, dále na čtvrtinu a skládáme stále dále, až vytvoříme nejmenší čtverec, jaký si přejeme a jaký ještě lze sepnout kolíčky. Náš ubrus má velikost 90 x 90 cm a složili jsme ho tak, že nám celkově vzniklo 16 čtverců o velikosti 22,5 x 22,5 cm. Každý sklad, který vytvoříme, pečlivě zažehlíme. Jakmile máme sklady hotové, vezmeme vzniklý čtverec a sepneme ho po stranách kolíčky na prádlo. Kolíčky upevňujeme v pravidelných rozestupech. V místech, kam je dáme, vzniknou světlé stopy. Podle návodu na barvách rozděláme světle a tmavomodrou lázeň. Čtverec plátna vložíme jedním cípem do světlé barvy a šikmo namočíme, aby se obarvil trojúhelník (šikmá polovina čtverce). V lázni ponecháme 30 minut, vyjmeme, dáme odkapat a poté namočíme látku opačným cípem do tmavé barvy a postupujeme stejně. Obarvené složené plátno nejprve trochu vymácháme, poté odstraníme kolíčky a tentokrát rozložíme a pořádně vymácháme. Ubrus vyžehlíme a máme hotovo. Vzor ubrusu je tvořen přechody světlejších a tmavších trojúhelníků s pravidelnými bílými vzory, které vznikly rezerváží kolíčky. Na detailu je dobře vidět bílá stopa po kolíčku. Stejné vzory lze vytvořit na polštáře, závěsy nebo třeba dětské oblečení. Barvené plátno udržujeme tak, že je pereme ve vlažné vodě do 40°C, nesušíme na přímém slunci, barvy tak vydrží dlouhodobě.

Podle odborníků se porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, což je termín skrývající se za zkratkou ADHD, týká tří až sedmi procent dětí. Při práci s malými neposedy pomáhá trpělivost, realistická očekávání a tolerance.

Naše zdraví úzce souvisí s tím, jak odpočíváme a spíme. Děti ve spánku rostou a mozek každého z nás během odpočinku třídí nové informace, které za den nastřádal. Nevyspání může vést k nepříjemným důsledkům, přesto se občas nebere tak vážně, jak by mělo.

Lidé často žasnou, když slyší, jak mé děti přepínají z jednoho jazyka do druhého. „Jak to zvládáte? To je úžasné, co děláte,“ často slyším od ostatních rodičů. A teď, když naše malá začala chodit v Austrálii do školy, je to znát ještě víc.

Lítá splašeně po třídě, znenadání bouchne dítě, které si vedle něj klidně hraje, nedodržuje pravidla, nereaguje na pokyny učitelky - zdá se, že je vůbec nevnímá nebo je vůči nim v opozici už jaksi „z principu“.

Malé děti určitě nevědí, co je důvěra, ani nejsou s to pochopit, co znamená. Přesto se jejich důvěra v dospělé fakticky a zcela přirozeně projevuje tím, že jsou rády v jejich přítomnosti, samy se jich drží za ruku, skočí jim bez obav do náručí ze schodů.

V předškolním věku jsou děti velmi zvídavé a mají zájem o poznávání všeho nového. Často si ani neuvědomují, že se vlastně učí. Formou hry, experimentů a pokusů si osvojují nové dovednosti, vědomosti a návyky.

Představme si, že bychom mohli hlasovat o tom, zda ve všech mateřských školách zavedeme povinné seznamování dětí s některým cizím jazykem. Určitě by zazněla spousta „pro“ i „proti“. Pojďme se společně zastavit u některých argumentů.

Malé děti všechno nové vstřebávají přirozeně. Jsou zvídavé a mají radost ze všeho, co se jim povede. Podle Mgr. Ivy Hennové stojí za to začít se seznamováním s cizím jazykem už v předškolním věku.