Online archiv

1 Pokračujeme střídavě navlékáním korálků, vytvářením spirálek a přivazováním srdíček.

Svátek matek je spjat se symbolem srdce. Abychom měli srdíček k výzdobě domácnosti a dárků co největší množství, použijeme na jejich výrobu tvarové děrovačky. Vytvoříme tak snadno velké množství potřebných tvarů a nepotřebujeme velké úsilí ani k vykrojení skrz tvrdý papír. Srdíčka můžeme využít různým způsobem, nalepit na obaly dárků, na přáníčka, posypat jimi ubrus při slavnostní večeři. My si vytvoříme pomocí drátku a korálků srdíčkový závěs, kterým ozdobíme dárek pro maminku.

Potřebujeme tužku, tuhé lepidlo, barevný papír A4, tvrdý papír A5 (bílý), nůžky, akrylátové barvy, kousek provázku (asi 6 cm).

Tvrdí to Klára Kochová a Markéta Schaeferová, které se obě práci s dětmi se zrakovou vadou věnují řadu let. Nedávno dokonce na toto téma vydaly společnou knihu určenou rodičům a vychovatelům malých dětí s postižením zraku.

„Jsem ráda, že se nám podařilo od září sehnat pro naši Zuzanku místo ve školce, ale pořád si nejsem jistá, jestli třída, kde budou samé tříleté děti, je dobrý nápad. Není lepší, když společně s těmi malými jsou ve třídě i nějaké větší děti ?" uvažuje maminka tříleté holčičky.

Motto konference, kterou letos v dubnu pořádala společnost Goodyear a která byla určena mateřským školám zapojeným do projektu Bezpečná školka, bylo jasné - dítě nesmíme pustit do silničního provozu „jen tak".

MGR. MARIE TĚTHALOVÁ (UKÁZKA Z KNIHY)

Děti si nejlépe zapamatují to, co si samy vyzkoušejí, na co přijdou vlastními silami. V předškolním věku jsou navíc přirozeně velmi zvídavé, a tuto jejich tendenci bychom měli rozhodně využít.

Catherine Leblanc, Roland Garrigue

BC. VLASTA KAISEROVÁ Tvrdí to Bc. Vlasta Kaiserová, ředitelka sokolovské MŠ Barevný klíček. Povídala jsem si s ní o tom, co její mateřská škola nabízí dětem i jejich rodičům, i o některých aktuálních otázkách předškolního vzdělávání.

Recyklohraní je celorepublikový program, který vzdělává děti (a jejich prostřednictvím i dospělé) v oblasti ekologie. V rámci toho žáci plní pořadatelem zadané praktické úkoly a sbírají a k recyklaci odevzdávají nepotřebné elektrospotřebiče. Naše škola se k Recyklohraní hlásí již sedmým rokem. Za tuto dobu žáci se svými pedagogy vypracovali desítky speciálních úkolů, provedli desítky přínosných pokusů. Vyhledávali a fotili černé skládky, zakreslovali do mapy obce sběrné dvory, připravovali jídlo bez použití energie, sestavovali galvanický článek z ovoce či zeleniny a mnoho, mnoho dalšího. Hlavně ale celé ty roky sbírali a na určeném místě ve škole shromažďovali vysloužilé televizory, počítače, drobné elektrospotřebiče, mobilní telefony i monočlánky. Neziskové společnosti Asekol, která zpětný odběr provádí, jich již odevzdali mnoho tisíc kilogramů. Přínos tohoto počínání je nemalý. Studie uvedené společnosti prokázaly, že například odevzdáním a recyklací jednoho kusu notebooku dojde k úspoře ropy, a to v množství, jež spotřebuje běžný automobil k ujetí sta kilometrů. Nebo k úspoře téměř čtyř set litrů pitné vody, nebo- příkladů je nespočet. Jasné je, že každý, kdo k recyklaci odevzdává nepotřebné elektro, přispívá aktivně k ochraně životního prostředí. Za odpovědný přístup ke zpětnému odběru a včasné plnění jednotlivých úkolů je i okamžitý přínos pro děti . Škola jako celek je odměňována body. Ty jsou připisovány na bodové konto právě podle počtu odevzdaných kilogramů, či míry splnění úkolu. Body je následně možné měnit za učební, výtvarné a sportovní potřeby. Za staré elektro jsme tak již pořídili našim dětem velký stolní fotbal, florbalové branky a hokejky, míče, naučnou literaturu a mnoho dalšího. Ony tak od mala vědí, že být zodpovědný a pracovat se vyplatí . Vědí, že ten na hřišti tolik potřebný míč byl vlastně směněn za starou rozbitou žehličku. A my všichni máme velice dobrý pocit, že naše škola ušetřila životnímu prostředí řadu důležitých surovin.

V polabinské Mateřské škole Zvoneček se personál školní jídelny, mnohdy ve spolupráci s učitelkami a rodiči, snaží vařit chutně a navíc zdravě. „V loňském roce jsme se, jako školka, zapojili do programu Zdravý talíř, zúčastňujeme se nejrůznějších seminářů spojených se zaváděním moderních a zdravých trendů vaření a poté je uvádíme do praxe," říká vedoucí školní jídelny Jana Strýčková. „Sestavit jídelníček, to je v dnešní době takové malé sudoku, kdy se musí sladit hlavní jídlo se správnou polévkou a ranní a odpolední svačinkou tak, aby po celý týden skladba jídelníčku splňovala spotřební koš, pestrost jídelníčku a hlavně, a to je nejdůležitější, aby bylo jídlo chutné pro mlsné jazýčky našich malých strávníků. Proto velice vítáme, že v naší školce funguje stravovací komise z řad rodičů, která namátkově chodí ochutnávat jak oběd, tak i svačinky," dodává Jana Strýčková. Jednou z dalších novinek, která začala od nového roku ve Zvonečku fungovat, jsou ovocné a zeleninové misky ve třídách. „Dříve děti dostávaly ovoce a zeleninu pouze jako přílohu ke svačinkám a k hlavnímu jídlu. Nyní jim dáváme plné ovocné a zeleninové misky během celého dne, a tak si mohou kdykoliv samy brát podle chuti," představuje tuto novinku vedoucí školní jídelny. Další novinkou, kterou již děti ve Zvonečku vzaly za svou, jsou „mazací čtvrtky". V praxi to znamená, že si děti každý čtvrtek pod dohledem paní učitelky samy mažou svačinky, tedy pečivo s připravenou pomazánkou. Tím se mimo jiné učí samostatnosti a samoobsluze při jídle. Z mističky si samy nabírají pomazánku, kterou poté pečlivě a rozvážně mažou na připravený krajíc chleba či veky. Některé si dokonce ze zeleninové mísy vezmou rajče, papriku nebo okurku, dají si je na veku a druhou vekou vše přikryjí a mají hotovou bagetu. „Když si to takto děti samy namažou, tak to většinou i snědí. Někdy se stává, že zejména některé holčičky chléb s pomazánkou moc nejedí, ale když si ho samy připraví, tak to minimálně ochutnají a alespoň párkrát si kousnou," říká se smíchem paní učitelka Ivana Kolaříková. „Její slova vzápětí potvrdila i šestiletá Anetka Fürbachová: „Když si to namažu sama, lépe si to vychutnám. Když mi totiž namaže chleba paní kuchařka, tak to někdy ani nesním." Naprosté většině dětí „mazací čtvrtky" nijak nevadí a mnohé se na ně dokonce velmi těší. „Vůbec mi nevadí, že si to musím sám mazat, jde mi to a namažu si pomazánky, kolik chci. Úplně klidně bych si svačinky mazal každý den," potvrdil šesti letý Honzík Kašuba, který však přesto v tomto doma ještě důvěru nedostal. „Doma mi svačinu maže mamka."