Online archiv

I v dnešní době patří mezi největší nešvary škol a školek prostředí záchodků. Přitom nedostatek soukromí a špatná hygienická vybavenost v těchto místech se významně podílí na soustředěnosti žáků při výuce. Projekt „Domestos pro školy“ se snaží o přeměnu hygienického zázemí ve školách a školkách a o vedení dětí k hygieně i ve chvílích, kdy zrovna nejsou pod drobnohledem rodičů. Na počátku projektu stálo velké šetření ve spolupráci s Asociací školních psychologů, které zjišťovalo, v jakém stavu se nachází školní toalety. Výsledek byl znepokojující. Do čtvrtého ročníku projektu „Domestos pro školy“ se přihlásila každá šestá škola. Celkem se ho zúčastnilo 1 560 mateřských a základních škol. A i když se letos uskutečnil již čtvrtý ročník, stále je co vylepšovat. „Prostředí školních toalet je často velmi neútulné. Mnoho dětí pak ve škole nepije, aby nemusely na záchod, nebo odchází z výuky dříve, aby si mohly dojít až doma,“ říká školní psycholožka PhDr. Jana Zapletalová.

Tento měsíc prožijí tisíce dětí Noc s Andersenem. Přenocují v knihovnách či školách, kde si vyslechnou řadu příběhů. Nejprve jim paní knihovnice přečte Malou mořskou vílu, Děvčátko se sirkami nebo Lichožrouty. Pak se zhasne, pančelky odejdou do sborovny vařit kávu a děti si samy začnou vyprávět příběhy. O kostlivcích, zabijácích, rakvích, o vraždícím dronu. Z ruky do ruky si budou ve tmě posílat oloupané kuličky hroznového vína a drsným hlasem pronášet: „Toto jsou oči mrtvoly!“ Ti bázliví budou nadskakovat hrůzou jak popcorn v mikrovlnce, ti otrlí se budou chechtat a strašit ostatní.

Výukový program Les ve škole vzdělávacího centra Tereza motivuje učitele, aby se svými žáky chodili ve výuce ven a umožnili jim učit se o lese v lese. V České republice je do programu zapojeno přes 320 škol čili přibližně 15 000 žáků. Na otázku „Proč si myslíte, že je venkovní výuka přínosem, když generace dnešních dospěláků se také neučila venku a zvládla to?“ říká vedoucí programu Jan Froněk: „Zvládla, ale taky jsme mnohem víc času po škole trávili venku, pohybem. A popravdě, mám pocit, že mě škola dobře naučila potlačit potřeby těla (pohyb, protažení, pití a čůrání) a připravila mě perfektně na práci u stolu. Odtud ale plyne spousta civilizačních nemocí, a proto mi jako nejdůležitější přínos venkovní výuky připadá to, že je to zdravé. Venkovní učení navíc posiluje u žáků vztah k místu bydliště, odbourává stres a buduje zdravější vztahy v kolektivu.“ Přesuny do přírody zaberou nějaký čas, ale zkrátka „živá ještěrka v lese je stokrát zajímavější než na obrázku“. Na www.ucimesevenku.cz jsou ke stažení semináře pro výuku v lese včetně právního výkladu, který učiteli dodá jistotu, že učit venku se smí.

Žáci prvního stupně ZŠ Městečko Trnávka zdraví časopis Rodina a škola z lyžařského výcviku v areálu Kladky na Prostějovsku. Jeli tam už potřetí a byli nadmíru spokojeni. Jak nám napsala paní učitelka Ludmila Šimečková: „Díky výstavnímu počasí, vzorně připravenému lyžařskému areálu i dík obětavým profesionálním instruktorům lyžařské školy SNOWFOX Prostějov si lyžařský výcvik žáků 1.–4. ročníku užila padesátka dětí (některé přihlášené přepadla chřipka). Hned v pondělí nám počasí hrálo do noty, autobusák pan Matocha nás přivezl s celou výstrojí až pod svah, lyžařský areál Kladky nás překvapil sněhovými děly v akci, instruktoři lyžařské školy nás s úsměvem vítali. A co bylo dál? Po celý týden panovala na svahu radostná nálada, k níž kromě nádherného prašanu přispíval určitě i obětavý pomocný servis třídních učitelek a pana školníka. Není divu, že poprvé v dějinách našich školních Kladek úplně všichni malí lyžaři nasedali v pohodě na dvoukotvový vlek, aby si užili jízdu na 710 m dlouhé sjezdovce. Samým nadšením se nám ani nechtělo věřit, že lyžařský kurs tak rychle utekl.“

V minulém čísle Rodiny a školy mě zaujal editorial pana šéfredaktora nazvaný Malý bolševik. Psalo se v něm o žácích základní školy, kteří vzývají komunismus. Já bych se na ně nezlobil. Může jít, jak psal autor, o rodinnou anamnézu, recesi či pubertální revoltu. Vždyť pro ně je ta doba vzdálená jako pro nás třicetiletá válka nebo karolinská renesance. Škola by však pro tyto rudé trumbery mohla něco udělat. Tak třeba zrevidovat učební osnovy směrem k současnosti, zvláště v dějepise a češtině. Dnešní žáci toho ví víc o lidech doby kamenné než o komunistech a nacistech. Proto bych začal učit historii pozpátku, od současnosti po pravěk. Když se nestihne dojít v látce až k velkému třesku, nevadí to tolik, jako když žáci skončí u první světové války. Také bych podporoval různé exkurze do Mathausenu či Osvětimi nebo k nám do Příbrami, kde je na místě pracovního tábora Vojna expozice věnovaná obětem komunismu. A co se týče češtiny, mezi povinnou literaturou najdeme mnoho zatuchlých svazků, které mohou sice ilustrovat dobovou atmosféru, ale o naší době nic neřeknou. Navrhuji proto coby povinnou literaturu vybrané paměti koncentráčníků a „absolventů“ gulagu, jakož i tuzemských politických vězňů z 50. let. K tomu bych přidal ještě několik svazků tzv. orální historie, kde někteří „obyčejní lidé“ totalitu vlastně vítají. Aby to měli žáčci kompletní. Marek Hamouz, Příbram

Má si základní škola přibírat další předměty typu finanční gramotnost, sexuální výchova, etika a podobně, nebo se má držet klasických „vědeckých“ předmětů?