V zaměstnání se nemusíme nakazit jen chřipkou.
Mezi kolegy se přenášejí i emoce, a mohou tak členy týmu posilovat i podpořit jejich vyhoření. Lidé totiž podléhají rychleji emočnímu vyčerpání a stavu vyhoření, mají-li pocit, že je jejich pracovní místo v ohrožení. Jestli vyhoříme, záleží také na emocích našich kolegů a na tom, jak moc se s nimi identifikujeme. Když se strach ze ztráty zaměstnání šíří mezi spolupracovníky, pravděpodobně se dotkne i nás. Vysoká úroveň identifikace s pracovními kolegy je zjevně dalším rizikovým faktorem vyhoření. Vědci zjistili, že čím více se lidé ztotožňují se svým týmem a kolegy, tím více trpí pocitem, že je jejich zaměstnání v ohrožení. Protože skutečná ztráta zaměstnání by pro ně znamenala, že by kromě práce přišli i o své kolegy, ke kterým mají velmi dobrý vztah.
Podle psychologů by si měli zaměstnavatelé uvědomovat riziko nákazy negativními emocemi a vědomě s tímto fenoménem pracovat. Zároveň by měli čerpat z možností, které nabízí nákaza pozitivními pocity. A pro zaměstnance je prospěšné, hledat si blízké lidi a týmy nejen na pracovišti, ale i v jiných oblastech života: mezi přáteli, v rodině, v sousedství.
DOI: 10.1037/str0000134