Signály z Venuše: Venuše v nesnázích

Neznámá ves, neznámá dcera za hranou puberty, neznámý syn na hraně puberty, chvíle před školou.

Zatímco dcera pokračuje o výchovný ústav dále, syn si bere aktovku.

Syn (ledově): „Čau!“

Matka (natěšeně): „Tak čau!“

Dcera (pozoruje odbíhajícího bratra): „Mami, proč si s bráchou nedáte normálně pusu na rozloučenou?“

Matka: „Protože brácha začíná balit holky a je to trapný.“

Dcera: „Jak jako trapný?“

Matka: „A ty bys chtěla chodit s klukem, co se s mámou pusinkuje před školou?“

Dcera: „Fuj! No tak to je hodně nechutný!“

O myších a lidech

Neznámá ves, neznámá matka, neznámé chytré dítě, neznámý druh savce.

„Mamí, kočka přinesla divnou myš!“
„A není to krtek?“
„Ne! Víš co, já ji vezmu panu profesorovi biologie, ať nám řekne, co to je.“
„A nechceš mu ji třeba jenom vyfotit?“

 (V této fázi si matka říká, že jí pan profesor dluží pivo... )

„Mamí, tak jsem panu profesorovi natočila video, jak tomu kočka vylizuje mozek.“


Bejt učitel není pro každýho...

O sportu a lidech

Neznámé krajské město, neznámá žena neznámé velikosti, sportovní obchod, červená větrovka.

Žena narvaná do větrovky se okukuje v zrcadle: „Hm, jako skoro dobrý, no, možná tadyhle kolem boků je to jakoby těsný, když zvednu ruce, nevrací se to pak zpátky, to mi při lyžování potáhne na záda.“

Prodavačka: „To se teď tak nosí, takhle těsný.“

Žena: „Ale já pod tím budu mít ještě mikinu, a když zvednu ruce při nandávání batohu, celý se to vyhrne.“

Prodavačka: „To je prostě takovej moderní střih.“

Žena: „Hm, no já nevim, nemáte ještě přece jen velikost 44?“

Prodavačka: „Ne, my končíme na 42.“

Žena: „Cože? Polovina mojí generace je 44+. Proč proboha nemáte normální konfekční velikosti?“

Prodavačka (odměřeně): „Ale my jsme sportovní obchod!“

Žena: „???“

Prodavačka: „Tlustý lidi nesportujou, pani.“