Neuromarketing – otázka etiky politických kampaní

V hale jedné kancelářské budovy uprostřed hlavního města Mexika lidé procházejí okolo billboardu propagujícího kandidáta do Kongresu. Zatímco si ho prohlížejí, sleduje billboard také je.

Metoda, při které kamera či jiné snímací zařízení zaznamenává reakce spotřebitelů a na základě těchto informací pak dešifruje jejich pocity v souvislosti s daným produktem, se nazývá neuromarketing. Není překvapením, že tento způsob sběru zpětné vazby, jehož etické aspekty jsou diskutabilní, ihned zatoužili využít i rozliční političtí adepti a politické strany – umožňuje jim to upravovat kampaň přímo v jejím průběhu, aby docílili co největšího souznění s voliči. V takovém případě se toto počínání nazývá neuropolitikou. A jaké informace jsou sbírány? Ta nejkvalitnější zařízení jsou dnes schopná sledovat kromě postoje a výrazu v obličeji také pohyb očí, rytmus tlukotu srdce či rychlost dýchání. Není však zatím známo, že by se podobné metody užívaly u nás. Ale například v Argentině, Brazílii, Polsku, Rusku, Španělsku, Turecku a v USA je tomu naopak.