Význam hodnocení dětí již v mateřské škole

Forma hodnocení v mateřské škole je samozřejmě jiná než ve škole. Neodvíjí se od předmětů, ale od oblastí vývoje dětí. Učitelky děti formálně nezkoušejí, ale zaznamenávají jejich pokroky, chování, projevy při hře a výstupy z tvořivých a jiných činností. Tento článek nabízí tipy, jak vývoj a pokroky dětí zaznamenávat a co vše je třeba evidovat.

Záznamy systematicky vedené u každého dítěte umožňují doložit výsledky pedagogického působení. Pokud má dítě vypracovaný individuální vzdělávací plán nebo plán pedagogické podpory, záznamy dokládají jeho posuny vzhledem ke stanoveným cílům. Učitelka tak může například průběžně sledovat a vyhodnocovat individuální pokroky dítěte v jemné motorice, řeči, sociálních dovednostech nebo učení. Dokumentace umožňuje cíleně zaměřit a zaznamenávat i ty nejdrobnější pokroky. 

Například záznamy v podobě portfolia poskytnou rodičům přehled o vzdělávání jejich dítěte a učitelce poslouží pro sledování a hodnocení vývoje dítěte. Portfolia dále pomáhají při stanovení prognózy dalšího vývoje dítěte, slouží nové nástupkyni učitelky, aby se zorientovala, nebo učitelce v nové třídě, pokud dítě přestoupí jinam. Pečlivě vedené záznamy pedagogické diagnostiky také dobře poslouží v případě změny učitelky ve třídě či přechodu do jiné třídy v rámci školky.

Co se sleduje v mateřské škole

Záznamy o vývoji dětí se zaměřují na následující oblasti:

• psychický a sociální vývoj dětí (řeč, komunikace, pozornost), 

• sociální vztahy a atmosféra ve třídě,
• adaptace dítěte na pobyt v mateřské škole,
• pozice dítěte ve skupině a průběh integrace,
• úroveň školní připravenosti a školní zralosti, 
• participace rodiny na výchově dítěte,
• zdravotní stav (v případě pochybností je vhodné kontaktovat rodiče a doporučit návštěvu u lékaře),
• celkový tělesný vývoj (a případné odchylky). [1]

Pracovní listy, cvičení a různé hry pomáhají učitelkám mapovat pokroky v těchto schopnostech a dovednostech dětí: 

• verbálním vyjadřování, 

• grafomotorice,
• logickém myšlení a paměti,
• všeobecných znalostech,
• rozlišování barev a tvarů,
• odhadu množství a délky. 

Učitelky si také ověřují zrakové a sluchové vnímání dětí, orientaci ve vlastním tělesném schématu, orientaci na ploše, pravolevou a prostorovou orientaci dětí. Dále mapují oblast sociálních dovedností, tedy schopnost komunikovat s cizími lidmi, samostatně a soustředěně pracovat a respektovat pravidla. [2]

Jak sledovat vývoj dětí 

Pro mapování a hodnocení doporučujeme následující metody a nástroje:

• pozorování umožňuje získat údaje za delší časové období, sledovat reakce na odlišné události,
• anamnéza shromažďuje údaje o rodině a o vývoji dítěte, které pomáhají k pochopení jeho současného stavu,
• rozhovor poskytuje bezprostřední odpovědi, odhaluje aktuální prožívání dítěte či jeho rodičů,
• dotazník obsahuje uzavřené otázky s několika variantami odpovědí nebo hodnotící škálou a otevřené otázky, které poskytují hlubší vhled,
• didaktické testy se skládají z různých úkolů, bývají standardizované a obsahují jasný způsob zadávání a vyhodnocování (nestandardizované testy jsou méně náročné na vyhodnocení, ale mohou mít nižší validitu),
• analýza školní dokumentace dítěte zahrnuje práci s individuálním vzdělávacím plánem dítěte, analýzu pravidelných písemných poznámek, záznamových archů týkajících se dítěte apod.,
• analýza výsledků činnosti obnáší rozbory výtvorů dítěte (kresby, stavby, koláže apod.),
• učitelka sleduje výběr her, uplatnění fantazie, soustředění, motoriku, úroveň komunikace a sociální kontakty. [3]

Pro různé děti je vhodné volit různé způsoby sledování a záznamů. U každého dítěte má smysl zaměřit se na něco jiného. U některých dětí je třeba vést častější záznamy, u jiných je možné vést stručnější poznámky v delších časových odstupech.