Komu můžu zlepšit den

K čemu to všechno je? Dává můj život nějaký smysl? Co to vlastně dělám? Nemám dělat něco přínosnějšího? Pro svět, pro lidi, pro sebe?

Jestli vás někdy takové otázky napadly, rozhodně nejste sami. Řekněme, že je to vlastně bolestná daň za to, jak hluboce dokážeme přemýšlet o sobě a světě okolo sebe. Mnoho lidí hledá svůj úděl, smysl, naplňující a šťastný způsob života. V knize Jara Křivohlavého, známého českého psychologa, který se zaměřoval na psychologii zdraví, logoterapii, existenciální a pozitivní psychologii, najdeme větu: „Smysl života je něco, co lze velmi obtížně definovat, ale co je přesto nutné vyhlížet, přijímat i prožívat.“Je to tak. Bez pocitu smysluplnosti se žije těžko. Jenže, upřímně, plno věcí či aktivit vlastně k ničemu není. Nad jejich smyslem se mnohdy nepozastavujeme. Žijeme tak nějak, jak to přijde. Ve vleku všedních událostí. Nezamýšlíme se, jestli má naše práce bůhvíjak velký význam. Jestli se ve volném čase věnujeme přínosným aktivitám. 

A možná krutou pravdou je, že častokrát neděláme nic. Nebo něco, co je příjemné jen v dané chvíli. Díváme se na seriály, uklízíme, co hned zase zašpiníme, scrollujeme sociální sítě, jíme… nic z toho zdánlivě nemá přesah. O smyslu těžko hovořit. A náš život se tak může zdát prázdný. 

Co říkají nejpovolanější

Ale než budeme hodnotit svou každodenní existenci, pojďme společně o pár kroků zpět. K tomu, v čem smysl vlastně hledat. Odpovědi nabízejí Viktor Frankl, Elisabeth Lukas nebo Alfried Längle. Posledně jmenovaný autor ve své knize popisuje důležité znaky, které smysl vystihují. Například to, že smysluplně žít znamená plnit úkol, který před námi právě stojí. Dále pak že smysl nelze dát, musí být rozpoznán a nalezen. Každý smysluplný život spočívá v postoji být otevřený otázkám. A ještě jeden důležitý znak: spatřit smysl znamená uchopit celek. 

Alfried Längle neteoretizoval. Mluvil a psal o praktickém, všedním životě. O tom, jaké to je, když jsme konfrontováni s událostmi, které jsme nečekali. Když čelíme nemocem, nehodám, ztrátám, rozchodům či rozvodům. Když jsme se ocitli v psychické krizi nebo nedokážeme vidět světlo na konci tunelu. Právě v těchto situacích smysl nejčastěji hledáme a prahneme po něm. Pocit smysluplnosti nás může osvobozovat, dávat nám naději, perspektivu, může nám pomoci překlenout vše těžké. Längle připomíná: „Smysl může dát do souvislostí to, co se dosud mohlo jevit jako nesouvisející.“

Ne nadarmo se některé psychologické výzkumy zaměřují na to, jak může smysl života a jeho hledání napomoci v léčbě různých psychických poruch. Irvin Yalom shledal, že více než třicet procent ze čtyřiceti po sobě jdoucích klientů mělo s nacházením smyslu problém. Viktor Frankl považoval například drogovou závislost za projev frustrace a ztráty smyslu života. Droga zaplňuje prázdnotu. Je náhražkou něčeho opravdového. A je možné, že některé naše psychické problémy mohou vycházet z toho, že máme v životě až mnoho náhražek a pravá síla životního smyslu nám schází.