Arteterapie

Jednotlivé směry postupně získávaly hlubší speciální poznatky z jednotlivých uměleckých oborů, specifikovaly vlastní teoretická zázemí a metody práce a vyčlenily se jako dramaterapie, muzikoterapie, tanečně-pohybová terapie a poetoterapie. Vznikly speciální instituty. Po několika letech spolupráce založila Česká arteterapeutická asociace, Asociace dramaterapeutů České republiky, Muzikoterapeutická asociace České republiky a Asociace tanečně pohybové terapie České republiky (Tanter) Společnost pro umělecko-kreativní terapie Creatheas, která aktuálně pracuje především na ukotvení těchto oborů v legislativě.

Arteterapie jako terapie výtvarnými prostředky je ze své podstaty multidisciplinární.Spojuje poznatky psychologických směrů, které se zabývají estetickými a uměleckými aktivitami, to vše ve spojení s praktickým použitím výtvarných technik v psychoterapeutické oblasti. Vzhledem k šíři možného a prospěšného využití a prolínání jednotlivých oblastí je proto důležité zachovat průřezový mezioborový charakter povolání arteterapeuta.

Klientova spokojenost

Samotný výraz arteterapie se skládá ze dvou slov. Arte je indoevropského původu a znamená nadání, později řemeslnou profesi a dnes umění. Druhá část slova pochází z řeckého therapeia, což je léčba, léčení. Arteterapie využívá výtvarné umění jako prostředek k osobnímu vyjádření v rámci sebereflexe, komunikace a redukce psychických obtíží. Spíše než aby se arteterapeutická výtvarná práce snažila o motivaci k esteticky uspokojivým výsledným produktům posuzovaným vnějšími měřítky, jde o to, aby byl s obrázky spokojen autor a mohl je přijmout za své, případně ukázat je beze studu ostatním a mluvit o nich. Smysluplnost těchto pravidel je odvoditelná především z narůstající individualizace výtvarného výrazu. To, co je důležité, je subjektivní spokojenost klienta s uskutečňováním výtvarných záměrů. Při systematické práci je cílem směřovat k harmonicky vyváženému výtvarnému vyjádření, zapracovávat jeho prvky v souladu se svým záměrem nebo záměr upravovat ve vztahu k nahodilým strukturám – ale ke své spokojenosti a pro pocit smysluplnosti vlastního výtvarného vyjádření. Tyto postupy nesou charakteristiky výtvarné metafory emoční korektivní zkušenosti.

Dva terapeutické záměry

Arteterapie je definována vymezením určitého rozsahu cílů, od zážitkového malování zaměřeného na sebepoznávání, uvolnění, podporu autenticity a spontaneity až po důraz na redukci psychopatologických symptomů, stresu a různých psychických obtíží. V její nejstručnější definici figuruje poukaz na psychoterapii prostřednictvím výtvarné tvorby. Pro představu o míře jejího uplatnění v psychoterapii se v praxi objevují nejméně dva záměry: při zpracovávání různých témat se užívají výtvarné artefakty (grafy, nákresy, obrázky obracející se k emocím vztaženým k obtížím nebo k emotivitě při tvorbě). Mají za cíl doplnit a dokreslit detaily, umožnit lepší porozumění věci, která se v psychoterapii objevila, a hledat její řešení. Ve druhém případě je výtvarná tvorba využívána systematicky jako hlavní zdroj a psychoterapeutický prostředek, v čase kontinuálně. Má svou teoretickou základnu, metody i styl vyjadřování a usiluje tak o změnu specifickými terapeutickými postupy. V obou případech se arteterapie uplatňuje v mnoha klinických i neklinických sférách, například v sociální práci, ve vzdělávání, a především v psychiatrické ambulantní i lůžkové péči. Arteterapeutické aktivity jsou využitelné v mnoha oblastech práce s lidmi všech věkových kategorií v primární, sekundární a terciální prevenci i v následné péči v oblasti zdravotnictví, sociální péče, výchovy a vzdělávání dětí i dospělých. To vše za předpokladu, že budou dodrženy odpovídající podmínky a přístupy a že budou zvoleny vhodné metody a způsoby práce dle potřebné indikace, možností klienta a stanoveného cíle.