Angličtina u předškoláků a školáků s podezřením na dyslexii?

Níže najdete několik nápadů a strategií, které mohou pomoci při výuce angličtiny u dětí s dyslexií. O jednom přístupu jsme si povídali v podcastu Zapojme všechny se Sylvií Dolákovou, pedagožkou, autorkou, lektorkou a metodičkou pro ranou výuku angličtiny. 

Sylvie Doláková se při výuce angličtiny zaměřuje také na děti se specifickými poruchami učení, zejména s dyslexií… Kdy s angličtinou začít a čeho se vyvarovat, na co se zaměřit, jak učit gramatiku, čtení a psaní a jak často angličtinu učit, aby to mělo smysl?

Sylvie Doláková doporučuje, aby se s výukou angličtiny neotálelo, a to ani u dětí s rizikem budoucí dyslexie (viz okénko níže). Čím dříve dítě/žák s výukou angličtiny, potažmo jiných cizích jazyků začne, tím snáze se do ní dostane, lépe se v ní zorientuje a naučí se ji používat. Prvních sedm let věku bývá označováno jako vývojové období, kdy jsou děti nejvíc otevřené přijímání informací a nasávání jazykových vlivů. „Kdykoliv v tomto období začneme s vystavováním dítěte cizímu jazyku, budeme daleko úspěšnější, než když začneme například až ve 3. ročníku základní školy,“ uvádí Doláková.

Ačkoli může být dyslexie diagnostikována s konečnou platností až kolem 9. roku věku, učební techniky, které pomáhají eliminovat obtíže dětí s dyslexií, lze praktikovat už v předškolním věku v mateřských školách. Tyto techniky se zaměřují zejména na rozvoj kognitivních funkcí, zrakového nebo sluchového vnímání. Další důležitou oblastí pro pozdější čtení písmen a slov je prostorová, zvláště pravolevá orientace. S ohledem na různá specifika či speciální vzdělávací potřeby lze koncipovat i počáteční výuku angličtiny, tedy i pro děti s rizikem dyslexie. Sylvie Dolákové mj. doporučuje zahrnout i norskou vzdělávací metodu Grunnlaget. Ta by měla stimulovat správný řečový vzor, a proto se hodí i pro děti s mentálním oslabením nebo pro děti z nepodnětného prostředí. 

Jak vyučovat angličtinu v mateřské škole?

Výuka angličtiny by v ideálním případě měla probíhat nenásilnou formou a co nejčastěji. Dítě by mělo být vystavováno v ideálním případě reálným situacím, při kterých je jazyk přirozeně používán. „Více než jinde zde platí heslo ‚learning by doing‘, tedy: učím se tím, že něco dělám,“ objasňuje Doláková. Pro lepší orientaci dětí při výuce, i když příliš ještě nerozumí, je důležité používat současně s řečí také neverbální podněty: gestikulaci, mimiku, názorné ukázky (reálné předměty anebo obrázky), reálné aktivity (vyrábění, hry, ukázky) apod. Děti se totiž nudí, pokud nerozumí mluvené řeči anebo pokud je například pedagog v mateřské školce učí slovní zásobu jen pomocí opakovaného demonstrování jednotlivých obrázků v českém jazyce (například zvířat, předmětů apod.) a souběžného opakování a „přezkušování“ jednotlivých anglických slovíček souvisejících s obrázky.