Důležitost oblíbené činnosti při řešení obtíží u dětí

Na setkání přichází jedenáctiletá Jana. Před písemkami mívá často bolesti břicha. Z rozhovoru se dozvídám (D. Ž.), že ji baví práce na zahrádce. Při ní se cítí uvolněná, klidná a spokojená. V další části konzultace pozvu Janu ke krátkému cvičení, při kterém si může vybavit břicho, které něco bolí a které je před písemkou. Po malé chvíli jí navrhnu, aby si představila zahrádku a vše hezké na ní. A tak, jak pečuje o rostliny, může nyní pečovat o své břicho a poslat mu něco pěkného ze své představy o zahrádce. Břicho se uvolňuje a cítí se příjemně. Cvičení se Janě líbí. Její bolesti před písemkami se výrazně zmírňují.

Mnoho terapeutů a poradců objevilo kouzlo rozhovoru, při němž nechají dítě vyprávět o tom, co ho baví, co rádo dělá nebo jaké má oblíbené aktivity. Tento rozhovor klienta k terapeutovi obrovským způsobem přibližuje a napomáhá další spolupráci. My bychom však v tomto článku chtěli upozornit na to, že oblíbená činnost dítěte nemusí být jenom užitečným icebreakerem spolupráce, ale také základním stavebním kamenem psychoterapeutické intervence. 

Africké fialky

Tato myšlenka je opřena o princip utilizace, což se v překladu uvádí jako využití nebo zužitkování toho, co s sebou klient do terapie přináší (Zatloukal a Žákovský, 2019). Mistrem v utilizaci byl bezesporu americký psychiatr a terapeut Milton H. Erickson. Ve své práci dokázal využít prakticky cokoli, a to nejen silné stránky, dovednosti, kulturní kontext a zdroje z klientova okolí, ale i symptomy a dosavadní handicapy. Na vše se díval jako na zdroje, které citlivě propojoval s možnou změnou. Například v jednom případu (Gilligan, 2012) byl Erickson požádán svým kolegou, aby navštívil jeho příbuznou. Byla to poněkud rigidní stará paní, která v poslední době trpěla depresí a cítila se velmi osaměle. Když Erickson při návštěvě procházel jejím domem, všiml si, že ráda pěstuje africké fialky a má jich hodně. Také se dozvěděl, že žena pravidelně navštěvuje bohoslužby v nedalekém kostele. Na odchodu této staré paní doporučil, aby vždy, když bude mít někdo v kostele výročí nebo jinou důležitou událost (svatbu, křtiny, pohřeb blízkého), dané osobě věnovala africkou fialku. Žena to splnila. Po nějaké době se začala cítit o poznání lépe. Mnoho lidí ji rádo vidělo, spontánně se na ni obraceli s přátelským úsměvem a komunikovali s ní. Když pak tato paní zemřela, na jejím pohřbu se shromáždila řada lidí a s vděčností vzpomínali na svou africkou fialkovou královnu. Erickson v tomto případě využil klientčinu oblíbenou činnost, její podpůrný kontext a vše propojil s cílem terapie.