Hypnotizovaný pohled, namodralé světlo, prsty přilepené k displeji či klávesnici, to je strašidelný obraz, který spíše než v galerii moderního umění najdeme ve světě kolem sebe. Mladší generace žijí tuto realitu stále častěji.
Při hledání receptů na digitální detox jsme zasypaní spasitelskými doporučeními, která nám za všech okolností zaručí od digitálních technologií odstup. Přitom jeden recept je s námi celou věčnost – známe ho pod označením „půst“. Obvykle ho máme spojený se zřeknutím se nějakého jídla. Jeho smysl se neváže jen k hubnutí, ale také k hledání nové vize nebo třeba ke každodennímu fungování, kdy se snažíme zvýšit výkonnost a přispět k vlastní dlouhověkosti. A postit se můžeme i v případě neustálého pobývání v online světě.
Online mozek
Dlouhodobá přítomnost v online prostoru ovlivňuje náš mozek na mnoha úrovních. Procházení sociálních sítí, hltání upozornění nebo získávání lajků uvolňuje dopamin – neurotransmiter spojený s potěšením a odměnou, který vytváří pocit uspokojení –, což může vést k nutkavému chování nebo závislosti. Neustálá stimulace digitálním světem omezuje rozsah naší pozornosti a ztěžuje její udržení. Mozek si zvykne na přepínání mezi úkoly a podněty – překlikávání mezi okny, scrollování –, takže v hmotném světě se pak soustředění se na jeden úkol po delší dobu stává stále obtížnější. Zahlcení podněty může negativně ovlivňovat i proces rozhodování, učení se a zapamatování si. Velké množství času stráveného na sociálních sítích zákonitě vede k tomu, že porovnáváme své životy s ostatními. To může negativně ovlivnit sebevědomí a přispět k pocitům nedostatečnosti nebo úzkosti, a to nejen u mladších uživatelů.
V neposlední řadě nadměrná online aktivita ovlivňuje tvorbu mozkových nervových drah, protože mozek se přizpůsobuje typům obsahu a interakcím, s nimiž se setkává nejčastěji (neuroplasticita). Člověk může mít následně tendenci stahovat se z reálného světa a omezovat osobní interakce, což snižuje jeho sociální dovednosti a zpomaluje rozvoj emoční inteligence.
Jak z toho ven
Když zažívám A, zákonitě nezažívám B. Na cestě k osvobození, tedy k vědomému a střízlivému používání digitálních technologií, může pomoci několik cvičení a aktivit, jimž lze věnovat pozornost místo modré obrazovky:
Cílem digitálního detoxu není odstranit technologie z našeho života, ale najít zdravější rovnováhu. Začněme malými kroky, jako je nastavení konkrétních časů každý den pro aktivity bez digitálních technologií, a dobu digitálního detoxu postupně prodlužujme. Začleněním uvedených cvičení do pravidelného programu si můžeme čas bez technologií zpříjemnit a zároveň se za něj odměnit.
Čeho je moc…
Půst je spjatý s očistou. Uchylujeme se k němu tehdy, když jsme od něčeho „ušpinění“, když je něčeho příliš. Pomyslné odpojení se pro znovunalezení sebekontroly stojí v protikladu k dopaminovému „feťáctví“, z něhož už nevidíme cestu ven. Zpráva za zprávou, titulek za titulkem, obrázek za obrázkem, video za videem konzumují náš život, podobně jako my konzumujeme je.
V případě klasického půstu zažíváme lehkost, pocit osvěžení a vnitřního pročištění, možná i odolnosti. V případě digitálního detoxu objevujeme čas a nové činnosti. Zkusme se místo zaměřování se na stále nové a nové online podněty rozhlédnout po tom již existujícím, známém a hmotném světě, po staronových aktivitách, objektech a vztazích!