Bez ekologie je spiritualita k ničemu

Jste známý tím, že spojujete spiritualitu a ekologii. Jak jdou k sobě?

Ekologie je o vnějším a spiritualita o vnitřním. Vše tvoří dva aspekty: vnější a vnitřní. Dům má venkovní zdi a vnitřní pokoje. Veškerá hmota má ducha a všechen duch má hmotu. Ekologie je o přírodě, prostředí, ekosystému, planetě Zemi. Řecké slovo oikos znamená domov. V moudrosti řeckých filozofů se v případě domova nejedná pouze o pokoj, dům, zahradu, ale o celou planetu. Logos pak ztělesňuje znalost této planety. Znalost domova, zvířat, stromů a řek představuje znalost členů rodiny. K tomuto vnějšímu světu se ale vztahujeme zevnitř, prostřednictvím spirituality. Proto dávám ve své knize dohromady půdu, vnější svět, ekologii a duši, vnitřní svět, spiritualitu. Země je živým organismem. Tento živý aspekt je spiritualitou, způsobem, jak se vztahujeme k sobě, ke zvířatům, horám, lesům. Je to vztah lásky, soucitu a laskavosti. To jsou hodnoty spirituality. Bez spirituality nemůže být ekologie kompletní a bez ekologie je spiritualita k ničemu. Nemůžete mít soucit bez těla, bez stromů. Ekospiritualita je tedy láska k přírodě.

Ve své knize Krása jednoduchosti píšete: „Potřebujeme se posunout od ego k eko. Ego rozděluje a eko spojuje. Ego komplikuje a eko usnadňuje.“ Můžete to rozvést? 

Eko znamená domov. Doma si nemůžete dovolit aroganci, odloučení, rodina drží v celku, pohromadě. Matka, otec, bratr, sestra, strýc, teta, přátelé, všichni jsou členové domácnosti. Domov je bez ega. Současný svět je ale řízen egem v podobě úspěchu, osobního jména a značky, slávy, moci, kontroly, peněz, velkého domu, auta, prestižní práce. Jenom samé já, já, já. Měli bychom se přeorientovat z ega na eko. Přejít od já k my. Nikdo z nás nemůže existovat osamoceně. Ani částice, ani elektron. Existují jen, když přichází do kontaktu. Žijeme ze vzájemnosti. Všechny věci, které znám, umím od ostatních – od matky, od otce, od učitelů. Jazyk, jímž mluvím, mám od jiných lidí. Podobně tomu je i s filozofií, náboženstvím, uměním... Když si lidé myslí, že jsou oddělení od přírody a že ji mohou kontrolovat, je to iluze. Lidé a příroda jsou jedno. My jsme příroda. Mylně se domníváme, že jsme nad přírodou, že jsme lepší, že ji můžeme využívat pro produkci, zisk. To je kolektivní či národní ego. Ale pokud hovoříme o ekologickém vědomí, jsme ve vztahu. Proto jsem vytvořil novou trojici pro současnost: půda, duše, společnost. Nejprve jsme všichni příroda, pak jsme lidé, až potom jsme Češi, Indové, křesťané, muslimové…

To by mohlo být hlavní poselství vaší knihy.

Ano. Domnívám se, že současní lidé jsou ve vleku racionálního myšlení, pořád analyzují a při analýze oddělují. Stáváme se oddělenými od duše. Jsme jen tělo, hmota. Ale tělo nemůže existovat bez vědomí, bez ducha. Všichni máme duši – lidi, zvířata, stromy, oceány. Bez duše není život. Říkám, že kosmos je mým státem, planeta Země je mým domovem, příroda je mou národností a láska je mým náboženským vyznáním. To je důsledek myšlení trojice pro současnost. Volnost, rovnost, bratrství bylo heslo Velké francouzské revoluce. Nezbyl však žádný prostor pro přírodu. Pak máte křesťanskou Trojici – Otce, Syna a Ducha svatého, ale žádnou matku, feminní prvek, ani posvátnou hmotu. Tyto věci chybí, a tak jsem vymyslel novou trojici. Jedná se o holistický pohled, větší obrázek, který je vždy souvztažný, propojený, vzájemně závislý.