Terapeutické komunity

Novodobé terapeutické komunity, které u nás fungují po roce 1989, mají za sebou přes třicet let růstu a změn. Jaké jsou vývojové trendy těchto pobytových léčebných služeb?

Učíme se od klientů. Od počátku fungování terapeutické komunity Němčice vzrostl věkový průměr účastníků ze čtyřiadvaceti na čtyřicet let. Když k nám před lety nastupovali první padesátníci, bylo to zvláštní a ptali jsme se, zda jsme na to připravení. Nyní máme ve skupině i šedesátníky, učíme se existenciálnímu přístupu v terapii a určitému respektu, který přirozeně patří starším lidem, a o to víc těm, kteří mají odvahu radikálně změnit svůj život k lepšímu. Když se u nás před lety začali častěji objevovat klienti po výstupu z vězení, nezřídka s dlouhými a opakovanými tresty, ptali jsme se, zda takoví lidé nezavedou do komunity dvojí život a kriminální chování. Již několik let u nás tvoří lidé s touto zkušeností nejméně polovinu skupiny a troufám si tvrdit, že práce s nimi je velmi úspěšná. 

Také další terapeutické komunity rozšiřují své možnosti. Některé se orientují na dospívající klienty, jiné přijímají do programu rodiče s dětmi, zaměřují se na klienty s vážnějším duševním onemocněním, existuje komunita pro lidi s poruchou osobnosti. Vzhledem k univerzálnějšímu pojetí vládní drogové politiky se v komunitách častěji objevují klienti primárně se závislostí na alkoholu. Zatím ve formě experimentu probíhá snaha zařazovat do programu komunit klienty v substituční léčbě. V zařízeních, která jsou součástí Sekce terapeutických komunit Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, vidíme značnou pestrost v cílových skupinách a v dovednostech, které nás práce s různorodou klientelou učí. Co však mají různé programy společného, vystihuje trefně nestor amerických terapeutických komunit George De Leon v jedné ze svých přednášek pro Amity Foundation: „V léčbě závislostí je mnoho modalit. Ale žádná z nich, kromě terapeutické komunity, neslouží tak efektivně nejnáročnější a nejvíce poškozené populaci. (…) Terapeutická komunita je pro takovou klientelu první volbou.“ 


Škola demokracie

Novodobé terapeutické komunity, které u nás vznikaly a fungují v demokratické společnosti po roce 1989, mají za sebou přes tři dekády vývoje, a je tedy co rekapitulovat. Jedním z trendů, na nichž se komunity do značné míry shodují, je postupný odklon od paternalistického přístupu. Více partnerské vztahování se ke klientům, jejich větší zapojení do rozhodování nejen o vlastní léčbě, ale i o nastavení programu, obsahu jeho jednotlivých částí, povzbuzování klientů k otevřené zpětné vazbě členům terapeutického týmu, to jsou jen některé z dlouhodobých priorit v komunitách. Tato práce ale zdaleka není u konce.

Americký sociolog Robert Putnam, známý svým rozpracováním teorie sociálního kapitálu, považuje sdružování lidí, ať už ve formálních, nebo neformálních organizacích a strukturách, za školu demokracie. Zapojením do takových sdružení získávají jedinci dovednosti k prosazování svých zájmů, učí se vyjednávání, dosahování konsenzu, ochraně práv slabších, důležitosti participace na řešení obecných problémů nad rámec svého prospěchu, tedy demokratickým hodnotám.

Placená zóna

Martin Hulík

je adiktolog, arteterapeut, absolvent výcviku SUR. S klienty v léčebných zařízeních SANANIM pracuje od roku 1997, posledních sedmnáct let vede Terapeutickou komunitu Němčice.