Holistický přístup k člověku

Biosyntetická psychoterapie se na člověka dívá celostně. Vychází z přirozeného propojení mysli, pocitů a těla, které se odráží v takzvaných proudech života. Životní proud pohybů je zakotven v naší tělesnosti a umožňuje nám projevit se, „jít do akce“, něco udělat. Životní proud prožitků odráží jasnost našeho cítění. Kognitivní životní proud pak obsahuje naše mentální kapacity, schopnost uchopovat svět myšlenkami, ale třeba i tvořit představy a obrazy. 

Biosyntetická psychoterapie obohacuje původní metodu biosyntézy o moderní znalosti z oborů psychosomatiky, neurověd a epigenetiky. Prohlubuje ji o poznatky z aktuálních výzkumů o fungování mozku, například výzkumy zrcadlových neuronů. 

Podstata tohoto přístupu v psychoterapii je na jedné straně přirozená – odráží přírodu v nás. Zároveň je stejně jako příroda velmi komplexní. To je její předností a krásou – vidí život a člověka jako celek v šíři i hloubce. Na terapeuty však klade během profesní přípravy značné nároky: zvládnutí holistické teorie, ochotu ponořit se do hluboké sebezkušenosti a osobnostní i metodologickou přípravu.

Co je biosyntéza

Již názvem projevuje biosyntéza svou filozofii a celistvost. „Bio“ odkazuje na život v nás. Jde o vitální, někdy říkáme „bio-filní“ přístup k člověku. Důvěřuje ve zdroje a procesy, které podporují život a růst. Důvěřuje v sebe-úzdravné možnosti, v kapacitu léčit se a vyvíjet se. „Syntéza“ odkazuje na mnohoúrovňové spojení. Propojení mysli, emocí a těla. Propojení na úrovni psychosociální, tedy kontaktu s ostatními. A také propojení psychospirituální, tedy na úrovni existenciální či transpersonální. Propojení v kontinuitě celého lidského života a vývoje: zahrnuje a integruje poznatky perinatální psychologie – úplného počátku lidského vývoje, jakož i témata našich kořenů: generativních darů, zátěží, zdrojů i traumat. A to vše propojuje ve spojitých vrstvách porozumění, ať již na úrovni hlubinné psychologie, neurověd, či epigenetiky. A nakonec propojení s moudrostí lidské duše, jejím středem, základem, podstatou či esencí, propojení s tématy naší konečnosti a důvěry v život. Biosyntéza zkrátka znamená propojení se životem.

Biosyntézu jako psychoterapeutický přístup rozvinul David Boadella, původně učitel na anglickém venkově. Byl to člověk hluboký, jemný, který hledal cestu k duši a rozvoji dětí, s nimiž ve škole pracoval. Stále více se přitom zajímal o psychoterapii. Intenzivně studoval dílo Wilhelma Reicha, praděda všech přístupů zahrnujících do terapeutického uvažování tělo. Nezůstával pouze v mysli, ale soustředil svou pozornost také na dech, pohyb, napětí a uvolnění v těle, proudění pocitů a životní energie. Jako Angličan se inspiroval také britskou školou objektních vztahů s porozuměním vlivu zážitků raného vztahového kontaktu. Pochopil důležitost podpůrného prostředí či principu hry, jak jej formuloval Donald Winnicott, nebo význam „kontejnování“ Wilfreda Biona. Studoval a propojil široký záběr poznatků zahrnujících mimo jiné embryologii, pre- a perinatální psychologii, neurofyziologii včetně inspirace meditační praxí zakotvenou v těle.

Biosyntéza se od sedmdesátých let 20. století rozšířila do mnoha zemí světa od Evropy přes Izrael až po Jižní Ameriku a našla uplatnění ve zdravotnictví, školství či pomáhajících profesích. V roce 1998 byla biosyntéza uznána Evropskou asociací pro psychoterapii jako vědecká metoda v somatické psychoterapii.