Mozek, stres a meditace

V současnosti patří mezi známé poznatky to, že zážitky duševní bolesti způsobené například nenaplněnými očekáváními či zklamáním, nebo vnitřní konflikt ve vztahu k někomu, kdo je prožíván jako významná osoba, vedou k poruše vnitřní duševní integrity. Někdy tentýž člověk či událost mohou být zdrojem obojího, lásky i bolesti, například když významná osoba dává něco pozitivního, ale na druhé straně týrá či šikanuje. V mysli týraného pak nastává vnitřní konflikt. Bohužel se toto stává i mezi rodiči a dětmi či v partnerských vztazích, kdy láska a bolest ve vztahu k někomu jsou dvěma stranami téže mince a znamenají konflikt prožívaný jako takzvané rozštěpení mysli (disociace).  

Zranitelnost

Moderní poznatky neurověd, psychologie a psychiatrie ukazují na to, že duševní bolest, zklamání, stres, vnitřní konflikt či trauma nezůstávají jen v rovině duševního utrpení, ale pronikají za jeho hranice do těla a ovlivňují různými cestami fyziologické procesy na mnoha úrovních. Pro podrobnější pochopení toho, jak psychický stres může ovlivnit funkce mozku, je velmi důležité to, že funkční vlivy stresu mají velmi rozsáhlý vliv na neurobiologické procesy, které mohou vést k duševním i fyzickým onemocněním.

Například řada současných i relativně nedávných poznatků dokazuje, že pokud v dětství, kdy je zranitelnost jedince nejvýraznější, dochází k významným stresujícím událostem, jsou jejich častým důsledkem i celoživotní duševní problémy, které se mohou projevit bezprostředně v reakci na tyto události nebo mít zpožděné účinky a vést i v pozdějších obdobích života k různým psychopatologickým a neurobiologickým změnám. Tyto změny pak mají často dlouhodobý dopad na citový a emoční vývoj, chování člověka a také na jeho fyziologické funkce a zdraví. 

Dosavadní poznatky o mozku a vědomí ukazují v tomto kontextu také na dříve neznámé propojení mysli a těla a je nyní jasné, že vlivy stresujících zážitků mohou vést nejen k duševnímu zranění, ale mohou mít za následek i somatická či psychosomatická onemocnění, a to především prostřednictvím vlivů stresujících zážitků na endokrinní a imunitní systém. Tyto stresem způsobené funkční dysregulace mohou vyústit ve velké hormonální změny a dále ve změny aktivace imunitního systému, které koordinují a integrují imunitní a endokrinní odpovědi a stimulují některé funkční procesy zejména ve strukturách hypothalamu, amygdaly a hypofýzy a také v autonomním nervovém systému.