Afirmativní a holistický přístup

Trans a genderově rozmanité osoby stále trpí nepřijetím a mnohdy i stigmatizací a menšinovým stresem, což zhoršuje jejich fyzické a duševní zdraví. Jak tyto lidi podpořit a lépe pochopit?

Transgender a genderově rozmanité osoby prožívají takzvaný genderový nesoulad, tedy stav výrazného a trvalého nesouladu mezi svou vnitřní genderovou identitou a tím, jak je vnímá okolí, čili genderem jim přiřazeným a zapsaným po narození na základě biologického pohlaví (M/F). Tento nesoulad může vést k silné touze po změně s cílem dosáhnout stavu, kdy bude daná osoba vnímána společností v souladu s jejím prožívaným genderem. Diagnostická kategorie skrývající se pod tímto názvem pak od roku 2022 oficiálně nahrazuje původní diagnózu transsexualismu v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-11) Světové zdravotnické organizace. Nově zde spadá do kapitoly „Stavy spojené se sexuálním zdravím“, opouští tedy předchozí zařazení mezi duševní poruchy. Tato aktualizace diagnostických kritérií v MKN-11 je jasným signálem destigmatizace a depatologizace v kontextu tranzice u transgender osob a otevírá se směrem ke škále genderového prožívání (nesoulad zakoušejí nejen trans ženy a trans muži, ale i nebinární osoby, které se těmto dvěma kategoriím vymykají). Některé trans a genderově rozmanité osoby v rámci svojí tranzice podstupují lékařské procedury (hormonální terapie, operace) s cílem tělesně se v co největší možné míře přiblížit prožívanému genderu. Jejich primárním zájmem je však přizpůsobit se kýžené genderové roli v sociálních interakcích (chováním, vizáží, stylem oblékání, změnou jména, oslovení). Již ve fázi sociální tranzice pak hraje zásadní roli podpůrný a potvrzující přístup ze strany okolí. 

Genderový nesoulad nelze vysvětlit jedním etiologickým faktorem, neboť je složité oddělit podíl různých faktorů, které se podílejí na vývoji jedinečné identity genderu a pohlaví. Gender je sociální a psychologickou kategorií, která reflektuje široké spektrum identit a výrazů, zatímco přiřazené pohlaví se opírá o biologické kritérium určené při narození. Pochopení genderového nesouladu se vyvíjí a žádný jednotlivý faktor nemůže vysvětlit rozmanitost genderových identit. Shoda mezi vědci a zdravotnickými odborníky je, že genderový nesoulad je součástí přirozeného spektra lidské rozmanitosti a její etiologie je multifaktoriální, zahrnující složité vzájemné působení biologických (genetických či hormonálních), psychologických a environmentálních faktorů. Řada faktorů ve vývoji genderové identity, jež se v životě objevují, může mít  rozdílný vliv v různých bodech vývoje spektra genderového nesouladu. Historicky se snaha o zjištění příčin a jejich odstranění, například léčba formou „konverzní“ či „reparativní terapie“, ukázala z uvedených důvodů jako neefektivní a kontraproduktivní, je tedy nezbytné orientovat se podle efektivní praxe, která stojí na multidisciplinární péči a zahrnuje holistický a afirmativní přístup podporující trans a genderově rozmanité osoby na jejich jedinečné životní cestě.


Negativní vliv stigmatizace 

Podle dostupných výzkumů má nepřijetí a stigmatizace z důvodu genderové identity u transgender osob výrazný dopad v podobě zhoršeného fyzického i duševního zdraví, do velké míry i vlivem takzvaného menšinového stresu. Tento chronický stres, vystupňovaný každodenními negativními zkušenostmi s předsudky a marginalizací, může vést k úzkostným a depresivním poruchám. Výzkum spolku Transparent z roku 2020 vykázal až závratnou míru depresivity a melancholie (85,7 %) u trans osob, strach z lidí a nechuť vycházet z domu pak u asi 70 %, následováno sebevražednými myšlenkami (69,5 %), sebepoškozováním (45,3 %) či pokusy o sebevraždu (30 %). Nejnovější studie Masarykovy univerzity z roku 2024 potvrzuje zvýšené riziko úzkostnosti, depresivity a nadměrného stresu právě u této populace. Transgender a genderově rozmanité osoby také častěji jako formy coping mechanismu ke zvládání stresu užívají návykové látky. Menšinový stres tedy výrazně ovlivňuje sociální vztahy, způsobuje izolaci a ztěžuje udržení mezilidských kontaktů. Důležitým aspektem menšinového stresu je i jeho internalizovaná forma a očekávání odmítnutí, které nutí k používání různých forem obranných strategií, což může vést i k internalizované transfobii.

Placená zóna