Člověk s vyšším IQ má přesnější model toho, jak svět funguje

Působíte jako psycholog Mensy. Jak jste se k této pozici dostal a co obnáší? 

Vždy mě zajímala spousta věcí, od programování po žonglování, ale nakonec vyhrála psychologie. Během doktorského studia jsem se soustředil na psychoterapeutický výcvik a výzkum inteligence. Se svým školitelem, profesorem Tomášem Urbánkem, jsme získali dva vědecké granty a zkoumali, jestli se dá inteligence zvyšovat tréninkem pracovní paměti. Nebylo to úplně marné, přibližně u poloviny lidí se jistými metodami už po měsíci zlepšily pozornost a paměť natolik, že se to odrazilo i v jejich vyšším skóru v IQ testu (zájemci o tento výzkum mohou v internetovém vyhledavači zadat klíčové slovo „n-back“). V té době jsem si také víc všiml Mensy, stal se členem a občas se dobrovolnicky zapojil nějakou přednáškou. Současně Mensa rozbíhala nové projekty, které už tehdejší paní psycholožka Jílková nestíhala, takže tuto neplacenou funkci přesunula na mě. Psycholog Mensy hlavně dohlíží na proces testování IQ – jaké testy jsou akceptovány pro vstup, jak se zadávají, interpretují a podobně. V roce 2019 jsme také vyvinuli nový vstupní IQ test do dětské Mensy a v současnosti dokončujeme test pro dospělé – oba jsou specializované na fluidní inteligenci a jde o testy na profesionální úrovni. Standardizovány byly každý na více než 1 000 dobrovolnících a vysoce korelují s celkovým IQ.  

Jedna docela vtipná a velmi přesná definice říká, že inteligence je to, co měří testy inteligence. Měl byste i definici, která se víc vztahuje k popisu inteligentních lidí a jejich projevů?  

Ano, některé testy jsou výjimečně propracované a populární (jako ty od Davida Wechslera), takže jsou takříkajíc jednou z definic inteligence. Ale jindy zase nejdřív vznikne teorie, například CHC, která byla vytvořena na základě obrovského množství dat, a ta je až následně implementována do testu, v tomto případě do testu Woodcock-Johnson. Existují také snahy popsat inteligenci na úrovni neuronálních spojení (teorie P-FIT). Jedním z fascinujících konceptů je definice inteligence jako schopnosti předvídat. Náš mozek neustále anticipuje, co se stane v další sekundě, a když něco nesedí – například horká klika u dveří –, okamžitě to zaujme naši pozornost. Tento koncept představil Jeff Hawkins v roce 2004 a na stejném principu – trénink předvídání – je dnes postavena i generativní umělá inteligence. 

A inteligentní člověk tedy předjímá jak?  

Ten rozdíl se samozřejmě neprojeví v běžných situacích, jako je klika u dveří. Člověk s vyšším IQ má v sobě kompletnější a přesnější model toho, jak svět funguje, v konkrétní situaci tento model nakrmí lepšími daty (víc si všímá, zároveň lépe odfiltruje nepodstatné, snáze mu vystoupí souvislosti) a díky lepší pracovní paměti udělá méně chyb v samotném „výpočtu“. Výsledkem je lepší předpověď. To se koneckonců vztahuje i na vyplňování testů inteligence. Matice nebo číselné řady v podstatě také vyžadují, aby člověk předvídal nějaký prvek na základě toho, co už zná. 

Nyní se neptám na definici, ale na váš pocit ze členů Mensy. Myslíte, že poznáte chytrého člověka i bez testu? Je něco, co u inteligentních lidí vnímáte jako typické?  

Inteligentní člověk má kromě inteligence ještě emoce, tělo, vztahy, osobní historii, osobnostní rysy a podobně. Překvapivě jsou tyto vlastnosti na výši inteligence značně nezávislé. Například poslední rozsáhlá metaanalýza – data z 1 300 studií – zjistila, že s inteligencí korelovala z hlavních osobnostních rysů pouze takzvaná otevřenost vůči zkušenosti, a to ve výši r = 0,27, což je slabá souvislost. Při podrobnějším zkoumání, kde se pět velkých rysů osobnosti rozdělilo na třicet menších, se mírně významnějšími ukázaly pouze tři: soucitnost, pracovitost a hlad po informacích.  

Nadaní lidé existují ve všech možných variantách. Ke každému „stydlivému matematikovi“ existuje „dravý právník“, ke každému nadanému liberálovi konzervativec. Pokud jde o mou schopnost vnímat inteligenci u druhých, asi jako každý zhruba rozeznám, když je můj společník vzdělaný a/nebo chytrý, ale že bych vědomě hádal výši IQ, nedejbože ji dokázal přesněji určit, to jistě ne. Pokud se mám s někým cítit příjemně, není pro mě podstatná ani tak inteligence, ale spíše vlídnost a společné zájmy. A také platí, že první dojem si umí udělat každý, spíš jde o to, dát si jej do závorky a přistupovat k člověku s otevřenou myslí. 

Ano, souhlasím. Nicméně podle čeho vy osobně odhadnete, že je někdo „chytrý“? Existují v tom směru výzkumy? Zkoumal někdo, jestli se dá inteligence odhalit intuitivně a kvalitativně, nejen skrze testy inteligence?  

U dětí existuje například populární volně dostupný dotazník „Škála charakteristik nadání“, který se snaží zachytit vlastnosti nadaných dětí. Rodiče hodnotí, zda na dítě sedí výroky jako „projevuje soucit“, „má výborný smysl pro humor“ nebo „je morálně citlivé“. Tento dotazník je sice přes třicet let starý, ale s IQ vykazuje nezanedbatelnou korelaci (zhruba 0,5). Je pravda, že této korelaci napomáhají i intelektuálně zaměřené položky jako „má dobrou paměť“, „je na svůj věk vyspělé“, „má širokou slovní zásobu“. Je také důležité poznamenat, že dotazník citlivěji selektuje dívky než chlapce, což může být způsobeno mírným genderovým stereotypem položek a možná i hodnotitelek, které bývají spíše matky nebo učitelky. 

Jak ale poznat vysokou inteligenci u dospělého bez inteligenčního testu? To je sice sexy otázka, ale bez vzrušující odpovědi. Jak jsem již uvedl, nadaní lidé jsou osobnostně velmi rozmanití. Desítky vědeckých týmů neidentifikovaly žádný univerzální projev intelektu v osobnosti a ani já takový nemám. Možná bych to přirovnal k hygieně – je zjevné, když má někdo špinavé ruce, ale rozlišit, jestli jsou čisté, nebo superčisté, se běžně nedá, respektive to vyžaduje čas či mikroskop – v našem případě IQ test nebo řešení komplexního problému. Na druhou stranu IQ testy ani osobnostní dotazníky se neptají na vzdělání, práci nebo koníčky a tyto faktory samozřejmě hodně napoví. Pravděpodobně inteligentnější bude také člověk, který má všeobecný přehled, je jazykově zdatný, touží po poznání, dobře rozeznává podstatu problémů, klade relevantní otázky, je si vědom limitů svého vědění a respektuje je.