Rozzáření dětské oči před vánočním stromečkem – to je standardní reklamní klišé těchto týdnů. Radost ale může přinášet i společně prožitý čas, nejen balíčky ukrývající se pod stromkem. Jak se vlastně formují přání dětí v předškolním věku? A je chyba, když některá jejich přání splnit nemůžeme, nebo nechceme? Jak provést děti pocitem zklamání, aby jim nezůstaly šrámy na duši?
V posledních letech panuje představa, že očekávání dětí jsou formována vnějším světem, hlavně tím, co vidí v televizi, v reklamách, pestrou nabídkou tzv. merche – předmětů s motivy dětských hrdinů z filmů, seriálů či počítačových her –, hračkami počínaje, oblečením a věcmi denní potřeby konče. To si pak děti přejí, vzájemně si porovnávají, kdo co má či nemá, a podle toho se poměřují a hodnotí, domnívají se mnozí rodiče a prarodiče. A tak se snaží, aby jejich potomek nebyl na chvostu vrstevnického sociálního žebříčku.
Jenže tady my dospělí zbytečně předbíháme čas. Vliv vrstevnické skupiny začíná významně sílit až po prvních letech povinné školní docházky. Očekávání a přání dětí předškolního věku ovlivňují, velmi často ne zcela vědomě, především jejich rodiče, protože rodina a domov jsou přirozeně nejdůležitějším místem v životě předškolních dětí.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.