Rostliny jako metafora

S tradičními motivy rostlin, květů, plodů a zahrady pracuje mladá slovenská umělkyně Kristína Bukovčáková způsobem, který je aktualizuje a prohlubuje. Absolventka malby na Akademii umění v Banské Bystrici a ateliéru Intermediální konfrontace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vytváří díla, která mají environmentální rozměr, zachycují pocit ohrožení přírodního světa, jeho poškozování a ničení, ale také vnitřní sílu, které tento svět udržuje. S tím souvisí i opakující se symbol zárodku, hlízy, semene, larvy – skrytého života, který klíčí, chystá se probudit a vše obnovit. Tento motiv, působící magicky a znepokojivě, je tajemný, ale zároveň všední a důvěrně známý. Připomíná téma rodiny a vztahů, které se v ní odehrávají a zásadním způsobem ovlivňují její členy, jak o tom pojednává celé toho číslo Psychologie dnes.