Snění a léčba traumatu

Práce se sny v daseinsanalytické terapii slouží jako nástroj pro sebepoznání a porozumění tomu, co daná osoba v současné době prožívá. Někdy se stává, že lidé prožívají velmi těžké okamžiky, a aby tyto situace dokázali překonat, dochází k vytěsnění bolestivých pocitů a emocí do nevědomí. Jedná se o sebeobranu, aby nedošlo k celkovému kolapsu. Když je člověk v extrémně obtížné situaci, racionálně tuší, co se s ním děje, ale ztrácí kontakt se svou citlivostí a intuicí a nedokáže do hloubky uchopit, že to, čím prochází, přetěžuje jeho organismus. 

Potlačené nepříjemné emoce

Hluboce potlačené emoce člověk pozná podle toho, že v sobě často pociťuje chaos, jeho pocity jsou nekontrolovatelné a sám jim nerozumí, mnohdy není schopen zjistit, co byl spouštěč. Pokud těžké prožitky nejsou zpracované, člověk si není vědom toho, co se v něm děje. Projevuje se to také neklidem, úzkostmi, depresemi, depersonalizací, závislostmi, výrazným egem, projekcí vlastních problémů na jiné lidi a podobně. V těchto chvílích pomáhá terapeutická práce s nevědomím, aby člověk pochopil principy, které jeho obtíže způsobují.

Pokud například žena byla v dětství kritizovaná za vzhled, pravděpodobně dojde k tomu, že svůj vzhled v dospělosti nebude přijímat, a pokud pro ni tato kritika byla těžko snesitelná, bude mít bolest v sobě potlačenou. Nebude přijímat sama sebe, ale bude své problémy projikovat do svého okolí. Třeba si bude všímat jiných žen a bude na nich hodnotit jejich vzhled, bude se s nimi porovnávat, možná bude mít potřebu hledat na lidech chyby, které se týkají vzhledu, nebo se naopak bude cítit méněcenná vedle někoho, kdo podle ní vypadá skvěle. 

Nebo jiný příklad. Pokud byl muž v dětství pravidelně bit otcem, vnitřní bolest potlačil a nezpracoval. Jako malý pak útočil na vrstevníky a v dospělosti byl rovněž agresivní a konfliktní, neboť v každém viděl nepřítele, i když to tak nebylo. Projikoval otce do druhých lidí. Mozek se snaží o regeneraci a zpracování traumatu tím, že dochází k přehrávání stejné situace stále dokola, dokud se téma nevyřeší. Člověk většinou neumí sám od sebe zpracovat trauma tak, jako to intuitivně umí zvíře. Peter Levine ve své knize Probouzení tygra popisuje, jak lidská psychika při traumatech funguje. Líčí pozorování mláďat šelmy kočkovité, kdy matka šla lovit a koťata zůstala sama. Dravec využil situace a napadl mláďata, která se ocitla v ohrožení, ale nakonec utekla do bezpečí. Jakmile dravec zmizel, koťata vylezla z úkrytu a začala přehrávat událost znovu. Jedno kotě lovilo druhé, a když došlo ke splnění úlohy, role se otočily a mláďata se události vystavila znovu. Intuitivně vstupovala do traumatické situace podobné té, kterou předtím zažila, a přehrávala ji tak, aby došlo k pozitivnímu vyústění. K uzdravení je potřeba prožít proces, který připomíná starou událost, ale nyní „dopadne dobře“. Například člověku, kterého pokousal pes a on se teď psů bojí, může pomoct hlazení psa, který je klidný.