Symbol je mnohoznačný jako lidská zkušenost

Rybář sní o rybě

Wolfgang Pauli byl významný teoretický fyzik první poloviny dvacátého století. V mladším věku se ovšem potýkal s řadou osobních problémů, načež se dostal do léčby k psychoterapeutce Erně Rosenbaumové a později k jejímu slavnému učiteli Carlu Gustavu Jungovi. Rosenbaumová Pauliho vybídla, aby si zapisoval sny. Ten ji vzal vážně a během tří let údajně nasbíral 1300 snů. Všímal si v nich spousty fyzikálních motivů, na což prý Jung reagoval připomínkou latinského přísloví „pes sní o chlebu, rybář o rybě“.    

Pauli zpočátku chápal všechny tyto fyzikální prvky jako pouhé připomínky své vědecké dráhy. Postupně se však mnohé koncepty v jeho snech zobecňovaly a Pauli je začínal vnímat více jako symboly pro něco spojeného s lidskou zkušeností – svou nebo všech lidí. 

Na Pauliho příkladu vidíme, že sice sníme o tom, s čím se setkáváme v bdělém životě, ale že to vůbec neznamená, že se ve snu jedná o pouhý popis reality, kterou známe. Naopak lze dobře předpokládat, že sen nám skrze známé sděluje něco jiného, nového, překvapivého a hlubšího. Sigmund Freud to označuje jako rozdíl mezi manifestním (zjevným) a latentním (skrytým) obsahem snu. Na rozdíl od Freuda se ovšem Jung domnívá, že to, co se v nás vyjadřuje jako sen, před námi nic aktivně neskrývá. Ve svých pamětech píše: „Pro mě jsou sny příroda, ve které není klamavý záměr, nýbrž která něco vypovídá, tak dobře, jak to pravě umí – jako rostlina, která roste…“

Jung výše uvedené latinské přísloví užívá i v dalším kontextu: v souvislosti se skutečností, že klientovy sny někdy napodobují psychoterapeutův žargon – školu, v níž terapeut myslí a interpretuje. Terapeut si pak může myslet, že se jedná o potvrzení jeho teoretického stanoviska, a vzniká nebezpečí, že klient se více než vlastní zkušeností začne zabývat tím, co by podle teorie prožívat měl. Na toto riziko upozorňuje například daseinsanalytický přístup, když ostře kritizuje způsob, jak se sny pracuje Freud i Jung. 

Na touž problematiku se lze ovšem dívat tak, že sny na nás hovoří jazykem, jemuž jsme schopni a ochotni rozumět, a právě skrze něj nám sdělují to, co nám potřebují říct. Výklad pak nemusí realitu deformovat, ale utvářet. Z toho důvodu Jung zdůrazňuje význam snových sérií. Poté, co jsme si zapamatovali sen a nějak si ho vyložili, přichází jeho pokračování nebo variace na stejné téma. Pomocí toho můžeme zjistit, že to, co jsme považovali za význam, nemusí být hotové, a můžeme ve výkladu pokračovat. 

Mikuláš se nemůže vymočit

Jednomu snícímu – říkejme mu Mikuláš – se například po léta zdá sen, že se nemůže vymočit. Sny mají v průběhu let následující tendenci: když se Mikuláš dostane na místo, které by šlo považovat za veřejnou toaletu, chybí tam mušle, žlábek nebo jiný odtok vody. V pozdějších snech se Mikuláši někdy zdá, že se vymočit může, ale nemůže svůj úkon dokončit. Někdy se z toho stává sen lucidní, tedy Mikulášovi náhle dojde, že celé je to jen sen, a tudíž je jedno, kam se vymočí – třeba na podlahu. Jindy se ovšem zase vrací sny, ve kterých to prostě nejde. 

Mikuláš si tuto tematiku spojuje se slovesy jako „ulevit si“, případně „vyprázdnit se“. Úleva znamená oddych – člověk, který se vymočil, cítí uvolnění. Mikuláš je velmi zaneprázdněný muž, který nemá chvilku klidu. Vyprázdnění si zase Mikuláš vykládá jako možnost, že by zastavil ten neustálý běh myšlenek, které má v hlavě. Jednu dobu Mikuláš tento snový motiv chápal jako výzvu ke zpomalení. Ovšem ve chvíli, kdy se ve snu opět nemohl vymočit, ho napadlo, že možná si ještě ulevit nemůže – musí to vydržet. Mikuláš se navíc „živí hlavou“ a zastavit tok myšlenek by znamenalo také zastavit to, čím si vydělává a co ho zároveň naplňuje. Hlava je v kontrastu k obrazu močení – z něčeho vznešeného se ve snu pro Mikuláše stává něco trapného. Přesto vyprázdnění zároveň odkazuje na duchovní stav, kdy se člověk zbavil obtížných myšlenek a našel klid. Tak se i trapné téma u Mikuláše spojuje s oblastí spirituality.