Hudba otevírá cestu

Vzpomínáte si na melodii, která vás v dětství uklidňovala? Na písničku zpívanou v autě nebo na chvíli, kdy sbor zněl jako jeden hlas? V takových okamžicích se v nás něco mění na fyzické i psychické rovině. Dech se zpomalí, srdce změní tep, mysl se zklidní. Hudba se dotýká průsečíku těla a duše – a provází nás od prvního tepu. Už plod v děloze reaguje na rytmus, rozpoznává hlas matky i pravidelné údery bubnu. Je to naše první forma komunikace se světem. Svůj rytmus má všechno živé – tlukot srdce, dech, opakování tělesných procesů. A z rytmu se rodí řeč beze slov.

Hudba je partnerem člověka odnepaměti. Dříve než existovala řeč, lidé bubnovali, tleskali a zpívali kolem ohně. Archeologové našli flétny staré 30 000 let. Hudba byla jazykem, kterým se sdílela radost, strach i příběhy lovu. Bubny svolávaly komunitu, rytmus posiloval soudržnost, melodie pomáhala přenášet i snášet emoce.

Není tedy divu, že hudba otevírá cestu k lidské duši i dnes. Není to metafora, ale nástroj starý jako lidstvo samo – jazyk, kterému naše tělo i psychika stále rozumějí. Co se děje v těle, když se melodie dotkne psychiky? A proč hudba dokáže pomáhat i tam, kde slova nestačí? Hudba i terapie mají jeden společný prvek – umožňují vyjádřit to, co člověk neumí, nebo nechce říci slovy.

Řeč mladých 

Hudba a rytmus jsou pro dospívající přirozené způsoby, jak vyjádřit, co se děje v jejich nitru. Odrážejí jejich identitu, ukazují vztahy, snižují napětí, generují radost. V nízkoprahových službách obecně prospěšné společnosti Prostor plus to vidíme denně: mladí často neumějí nebo nechtějí mluvit o svých prožitcích, ale dokážou velmi přesně pojmenovat, jakou hudbu poslouchají, kdy a proč. Hudba je pro ně bezpečnějším způsobem komunikace než přímý rozhovor. Přesto, nebo právě proto je důležité odlišovat mezi tím, když hudbu využíváme jako prostředek k navázání vztahu a formu komunikace, a situací, kdy se s hudbou pracuje skutečně terapeuticky – tedy kdy jde o muzikoterapii.

Muzikoterapie je odborná terapeutická metoda. Využívá hudební prvky, rytmus, zvuk, hlas nebo ticho a pracuje s nimi cíleně, v rámci jasně vymezeného ozdravného procesu. Muzikoterapeut proto musí úspěšně absolvovat odpovídající výcvik a disponovat znalostí hudebních principů i dalšími teoretickými rámci pro svou terapeutickou práci.

Jak zdůrazňuje Lucie Kolková, sekční vedoucí služeb pro rodinu, děti a mládež v Prostor plus: „Muzikoterapie je odborná terapie. Musí být vedena zkušenými experty, kteří rozumějí hudebním zákonitostem a zároveň terapeutickému procesu. Nestačí pustit písničku nebo vzít do ruky bubínek. Hudba dokáže otevřít velmi silné emoce, a pokud člověk neví, co dělá, může klientovi spíše uškodit než pomoci.“

Hudební stimul totiž dokáže aktivovat tělesné reakce, rozvibrovat staré vzpomínky nebo otevřít napětí, které mladý člověk dlouho potlačoval. A pokud na to pracovník není připravený, může být reakce dítěte nebo dospívajícího až moc intenzivní – podobně, jako když se v terapii dotkneme citlivého místa příliš brzy nebo příliš silně.

V nízkoprahových klubech Prostor plus v Kolíně a Zruči nad Sázavou však používáme hudbu trochu jiným způsobem. Vybudovali jsme dvě hudební zkušebny, máme k dispozici DJ sety a nástroje. Nejde však o muzikoterapii. Práce s hudbou nám dobře slouží především k navázání vztahu s mladými klienty, k pochopení světa dospívajících a k tomu, aby se otevřela témata, o nichž by mladí lidé jinak nemluvili. Hudba tu není terapeutickým nástrojem, ale úspěšným komunikačním prostředkem.