Kung Fu Terapie

Od vnitřního zranění k objevu metody

Příběh, který chci sdílet, začíná hluboko v mém vlastním dětství. Jádrem byl pocit, který pravděpodobně zná mnoho z vás: strach, úzkost a hledání nástrojů, jak čelit lidem a světu, který se někdy zdál nepřátelský. Vzpomínám na opakované ponižování a shazování, což ve mně zanechalo vnitřní zranění a zároveň velkou touhu stát se silnějším.

Mou první odpovědí na tyto pocity a touhu bylo bojové umění. Našel jsem útočiště v tradiční čínské škole Lok Yiu Wing Chun Kung Fu. Stala se tenkrát mým druhým domovem. Vztah s mým učitelem připomínal vztah terapeutický, i když byl v mnohém osobnější. Praxe kung-fu mi přinesla přesně to, co jsem hledal: disciplínu, fyzickou zdatnost a hmatatelnou sebedůvěru. Pocítil jsem, že se dokážu ubránit, což byl pro mě obrovský milník.

Přesto jsem si časem uvědomil, že pouze fyzický trénink nedokáže zacelit vnitřní rány a vyřešit psychologické mechanismy, které se ve mně usadily. Uměl jsem celkem efektivně bojovat v tělocvičně, ale v reálných životních situacích, zejména v rodinných a pracovních konfliktech nebo při vyjadřování svých potřeb a obraně svých hranic, jsem stále narážel na vnitřní bloky a staré vzorce chování. Tento rozpor mě přirozeně vedl ke studiu psychoterapie a k intenzivní práci na sobě, včetně meditace a různých psychoterapeutických přístupů. Přelomovým momentem pro mě bylo setkání s procesově orientovanou psychologií (POP).  

Výcvik v POP mi pomohl znovu se vrátit k mým vnitřním zraněním a vyjádřit bolest i vztek. Učím se mít soucit k sobě, být přímý k druhým a vymezovat se proti zneužívání moci. POP mi otevřela oči v tom, jakým způsobem sledovat a podporovat naše individuální psychologické procesy, které se projevují v našem pohybu, tělesném prožívání i mezilidských vztazích. Postupně jsem začal používat tělesná cvičení a principy kung-fu jako terapeutické nástroje. Současně je pro mě POP přístupem, který prohlubuje sebeuvědomění prožitků ze cvičení a napomáhá integrování nových zkušeností a vzorců do každodenního života. Z této unikátní synergie se zrodila Kung Fu Terapie – metoda, kterou stále vyvíjím a využívám v rámci individuální terapie a skupinových kurzů.  

Bojové umění a procesově orientovaná psychologie

Síla Kung Fu Terapie (KFT) spočívá v synergii přístupu východního bojového umění a procesově orientované psychologie. Stěžejním paradigmatem je pro mě POP, která vnímá lidské prožívání jako neustálý proces. Proces si můžeme představit jako řeku, jako proud všech našich myšlenek, pocitů, snů, vztahů i prožitků toho, co se děje ve světě kolem nás. POP rozlišuje primární proces, sekundární proces a hranici, která je odděluje. Primární proces jsou všechny ty aspekty procesu, se kterými se ztotožňujeme. Je to naše známá, „normální“ realita – naše každodenní myšlenky, pocity, chování a role. Všechno to, co vnímáme jako „já“ a „moje“. Sekundární proces je naopak proud, který je na okraji našeho vědomí. Zahrnuje zážitky, pocity, impulzy nebo části osobnosti, které jsou pro nás obtížné, neznámé, nebo je odmítáme. Sekundární proces se projevuje různými tělesnými symptomy, náladami, nezáměrnými pohyby, přeřeknutím, zneklidňujícími sny, konflikty ve vztazích a podobně. Sekundární proces se tedy ukazuje jako to, co je cizí, rušivé nebo mimo kontrolu. Sekundárnímu procesu se často bráníme, protože překračuje hranice naší obvyklé identity. Hranice odděluje primární proces od sekundárního. Je to okamžik, kdy se naše obvyklá identita setká s něčím, co ji ohrožuje nebo přesahuje. Hranice chrání naši stávající identitu, ale zároveň nám brání v růstu a integraci odmítaných (sekundárních) částí. Práce s hranicemi je proto cestou k této integraci.

Sekundární proces, který se nachází za hranicí, není jen „problém“ – je to především zdroj nové energie, růstu a celistvosti. Například za potlačeným hněvem se může skrývat schopnost vymezit se nebo chránit. Vše, co potlačujeme nebo odmítáme – ať už je to vztek, zranitelnost, radost, nebo třeba pocit kompetence –, má v sobě obsažený potenciál rozšířit naši identitu, abychom mohli žít plnější a celistvější život. 

POP se tedy soustředí na sledování sekundárních signálů a na práci s hranicí. Bojové umění přináší do Kung Fu Terapie tělesná cvičení jako postoje, obranné a útočné techniky, sebeobranné nácviky ve dvojicích a také vnitřní postoj bojovníka. Postoj bojovníka je odhodlání čelit svým strachům. Bojovník přistupuje k překážkám jako k lekcím na cestě k růstu a moudrosti. Postoj bojovníka se také projevuje uvědomělým užíváním vlastní síly, odvahou bránit svá práva a ukazovat vlastní zranitelnost. Být bojovníkem znamená učit se být opravdový v každém okamžiku svého života.

V Kung Fu Terapii se POP stává jazykem, který nám umožňuje číst a dekódovat, co se děje v našem těle a v interakci s druhými během fyzického cvičení. Bojové umění zase nabízí rychlý, přímý a fyzický způsob, jak tyto psychologické procesy prožít teď a tady. Přístup POP umožňuje s procesy vědomě pracovat v reálném čase, transformovat naše prožívání a integrovat nové zkušenosti.