V prvním článku tohoto cyklu jsem psala o tom, jak se u dítěte buduje vztah k přírodě, ve druhém, jak skrze rizika a výzvy roste dětská odpovědnost. Dnes tento environmentální cyklus článků uzavřu tématem rozvojem empatie, tedy schopností cítit s druhými, ať už je tím druhým kamarád ve školce, dospělý, nebo jakýkoliv živý organismus v přírodě.
V dánském pojetí environmentálního vzdělávání není empatie samostatné téma, kterému by se věnoval zvláštní integrovaný blok nebo projekt, ale je součástí všeho. Je to způsob, jakým se v školce žije. Právě to mě přimělo přemýšlet, jestli ve školkách u nás empatii spíš „neučíme“ než žijeme. Jestli ji nemáme uzavřenou v činnostech typu „dnes si povíme, jak se cítí kamarád“, místo aby prostupovala celý náš den.
Strach z pavouků a jeho proměna v zájem a péči
Projekt o pavoucích, o kterém jsem psala v minulém článku, je vlastně příběhem o tom, jak se strach mění v empatii. Jeho cílem bylo vybudovat u dětí zájem o hmyz a pomoci eliminovat případné strachy, které děti z pavouků mohly mít.
Placená zóna
Předplatitelé časopisu mají neomezený přístup k článkům publikovaným od roku 2005 až do současnosti.