Během letních prázdnin vzbudila pozornost zpráva o tom, že ministr školství, mládeže a tělovýchovy zvažuje zavedení povinné docházky do mateřské školy již pro děti, kterým byly před 1. zářím daného školního roku čtyři roky. Povinná předškolní docházka by se tak tedy prodloužila na dva roky. Téma vzbudilo různé reakce. Přijetí, které někteří odborníci deklarují, souvisí se snahou přivést zejména v sociálně vyloučených lokalitách více dětí do vzdělávání. Odpůrci zase mluví o tom, že již tak přeplněné mateřské školy velkých měst budou mít problém tomuto požadavku vyhovět. Diskutuje se také o tom, že v sociálně vyloučených lokalitách mají větší šanci na intervenci místní neziskové organizace, třeba pobočky Člověka v tísni, které mají blíže k tamní komunitě a dokážou ji lépe oslovit. Další problematickou otázku pak představuje dopravní chudoba, se kterou se potýkají lidé na hranicích krajů; kraje totiž běžně nesdílejí dopravní řešení. Týká se pak především lidí žijících na hranici chudoby. Důležitým aspektem je pak pochopitelně další zásah státu do rodinného života. Mnohé rodiny nemají z řady důvodů zájem o státní intervence a přitom své děti vychovávají a vzdělávají řádně, v rámci kurikulárních dokumentů. Povinnost vzdělávání budou mít i děti s různými handicapy, kterým pochopitelně společné vzdělávání svědčí. V některých školách ale stále nejsou přijímány s pochopením a jejich situace bude složitá.
Placená zóna
Předplatitelé časopisu mají neomezený přístup k článkům publikovaným od roku 2005 až do současnosti.