Pedagogická a psychologická příprava učitelů odborných předmětů

Dana DobrovskáPraha, ISV 2004, 196 s.Autorka publikace je erudovaná psycholožka, vedoucí Katedry pedagogiky a psychologie na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT. Řadu let vyučuje studenty i absolventy technických oborů psychologii. Je rovněž činná v Mezinárodníspolečnosti pro inženýrskou pedagogiku IGIP, kde pracuje ve výboru pro udělování titulu inženýr-pedagog. Má nemalou zásluhu na rozvoji této mezioborové disciplíny u nás. Ve své knize nejprve vymezuje předmět inženýrsképedagogiky a charakterizuje její místo v systému dalšího vzdělávání inženýrů. Dále se věnuje historickým proměnám, ke kterým dochází v profesi učitelů obecně a všímá si zvláště situace učitelů na ČVUT, kde působí. Dvěsamostatné kapitoly jsou věnovány vývoji a stavu pedagogického vzdělávání učitelů technických předmětů ve vybraných evropských zemích. U nás se kromě ČVUT inženýrská pedagogika rozvíjí i na dalších technických vysokých školácha univerzitách. K postižení hlavních důrazů a trendů rozvoje inženýrské pedagogiky autorka velmi příhodně využila metody obsahové analýzy referátů z konferencí IGIP v období 1993-2003. Ukazuje se, že největší zájem odborníkůpřitahuje v posledních letech didaktika technických předmětů, využití počítačů ve výuce a problematika kurikula. Zvláštní kapitola je v knize věnována psychologii a tvorbě výukových textů z psychologie pro techniky. Autorka zdezúročila své dlouholeté pedagogické zkušenosti z výuky tohoto předmětu na ČVUT. Dokládá, že má-li být tato výuka efektivní, musí respektovat určitá specifika technicky vzdělaných studentů a stanovit si reálné vzdělávací ivýchovné cíle. Na technických školách se ovšem kromě psychologie vyučují i další humanitní předměty. Autorka ukazuje, že jejich nabídka není v současné době dostačující. Proto se zasazuje za jejich rozšíření i za kvalitnějšípersonální zabezpečení zkušenými odborníky. Za perspektivní formu studia na vysokých školách obecně a na technických školách zvláště je v současné době považován e-learning. Tato forma však s sebou přináší i některá vážnárizika, vyplývající z nedostatečného zohlednění pedagogických zásad. Výsledné efekty pak mohou být nižší než u výuky klasické. Pedagogické a psychologické poznatky shrnuté autorkou v této kapitole umožňují vyhnout se těmtorizikům. V poslední kapitole uvádí autorka podrobnou charakteristiku bakalářského programu Specializace v pedagogice na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT. Kniha je nesporně zajímavým zdrojem poznatků o méně známé oblastipedagogického a psychologického vzdělávání. Její velkou předností je, že se neopírá o pouhou teorii, ale staví na obsáhlém empirickém materiálu. I když hlavní cílovou skupinou čtenářů nebudou psychologové, ale technici aučitelé, pro psychology bude jistě zajímavým a povzbudivým zjištěním, jak významně se může jejich obor uplatnit i ve výuce technických oborů a jaké perspektivy zde mohou mít.