Můžeme očekávat ibogainovou revoluci v léčbě cravingu?

V posledních letech se v odborném tisku i v masmédiích začaly objevovat spekulace týkající se možného využití ibogainu v léčbě cravingu, tedy silného bažení po návykové látce. Autoři některých těchto spekulací dokonce začalikreslit obraz blížící se"revoluce"v léčbě závislostí. Z čeho tyto zprávy vycházejí a skutečně můžeme očekávat takto převratné změny?Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) chápe craving jako velmi silnou, až nutkavou a obtížně zvladatelnou touhu užívat návykovou látku. Craving je velmi komplexním fenoménem. Jeho spouštěče mohou být rozmanité,převažujícím konceptem je jejich multifaktoriální podmíněnost. Zásadní roli mají situační faktory. S délkou abstinence klesá jak intenzita, tak frekvence a délka bažení. Ani dlouhodobá abstinence však zcela nevylučuje, ženemůže nastat silný a z pohledu abstinujícího také nebezpečný craving. Při léčbě uživatelů návykových látek je proto zvládání cravingu jedním ze zásadních témat. Nezvládnutý craving může způsobit nejen relaps, ale může vést ažk plné recidivě.Multifaktoriální podmíněnost vzniku a rozvoje cravingu s sebou přináší nutnost kombinovat různé terapeutické strategie v závislosti na tom, co klientovi vyhovuje a co u něj lépe"zabírá". Kromě nejrůznějšíchpsychoterapeutických technik a strategií se přirozeně v indikovaných případech užívá také farmakoterapie. Preference biologicky orientovaných terapeutů samozřejmě vedou ke zvýšenému zájmu právě o farmakoterapii. Tento zájembývá mj."sycen"vírou některých jednostranně orientovaných vědců, že se jim podaří objevit lék umožňující klasickou kauzální léčbu. A právě zde na úrodnou půdu dopadly některé poslední výsledky výzkumu účinků ibogianu.Někdy jsou však publikována dosti odvážná, až absurdní očekávání. Příkladem mohou být úvahy na téma vývoje očkovací látky proti závislosti, která by navždy vyřešila tento problém, apod. Masmédia a díky nim i širšíveřejnost podobné úvahy vnímají velmi"chytlavě". Sen o"té správné pilulce"není zdaleka bolestí pouze adiktologie, ale naopak se v něm zrcadlí mnohem obecnější a vážnější problém medicíny a psychologie vpodobě pasivně-naivního přístupu části veřejnosti k vlastnímu duševnímu a tělesnému zdraví.Co tedy moderní výzkum účinků ibogainu doposud přinesl? Studie provedené na zvířatech ukázaly, že ibogain dokáže podněcovat vytváření určitého mozkového proteinu, který ve vyšší koncentraci u myší způsoboval snižováníspotřeby alkoholu. Při podávání ibogainu byl prokázán statisticky významný rozdíl (ve srovnání se souborem bez podávání ibogainu) jak v případě pokračování konzumace alkoholu u myší, u kterých badatelé předtím vytvořilizávislost na této látce, tak v případě, kdy byl myším alkohol odejmut a poté s odstupem času nabídnut. Podobných výsledků bylo dosaženo také u jiných látek, např. opioidů. Znamená to, že ibogain má zřejmě velmi zajímavý léčebnýpotenciál a je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti bude možné vyvinout preparát, jenž by měl mj. významný anticravingový potenciál. Vedle toho si je ovšem třeba klást otázku, co lze reálně očekávat a co naopak patří do říšesnů. Obezřetnost je na místě, neboť si z nedávné minulosti lze vybavit nepřiměřená očekávání doprovázející zásadní objevy v oblasti endogenních cannabinoidů a jejich receptorů. Žádná revoluce se však nekonala. V čem spočívánedorozumění? Na jedné straně v medicíně i psychologii můžeme vidět úžasnou snahu o reflexi toho, že značná část našich duševních a tělesných problémů nemá jednoduchou kauzální příčinu. Určitá pokora je spojená se zjištěním, žemnohé potíže jsou kromě genetické výbavy ovlivněny různými spolupůsobícími sociálními a psychologickými faktory. Nerespektování těchto objevů je iracionálním popíráním složitého vývoje celé psychosomatické medicíny a v kontextuadiktologie pak popíráním toho, k čemu tento obor pracně dospěl. To, že dnes v adiktologii převažuje mezioborový přístup (a zřetelné je to od dokumentů WHO až po výuku na VŠ) a klasický medicínský model je považován zapřekonaný, kontrastuje se zatvrzelou urputností některých jednostranně orientovaných vědců v hledání"správné příčiny". V případě, že další výzkum účinků ibogainu skutečně přinese nový účinný preparát santicravingovým účinkem, bude to skvělé. Současně však díky tomu těžko dojde k"revoluci"v léčbě závislostí a zásadní část výsledku celé léčby nadále zůstane závislá na aktivním přístupu klienta a jeho vůli měnitsvůj život.