Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit

J. Praško, B. Pašková, H. Prašková, M. Šlepecký, R. ZáleskýPraha, Portál 2003. 115 s.Čtyři pětiny všech lidí mívají někdy obsedantní, vnucující se myšlenky. Mnoho z nás též provádí drobné kompulzivní rituály, například si obouvá jako první vždy levou botu. Takové myšlenky či chování jsou tedy normální, běžné.Přibližně každého padesátého člověka však začnou jeho obsese ovládat takovým způsobem, že se u něj rozvine obsedantně-kompulzivní porucha (OCD). Takového člověka trápí jedna nebo více nutkavých, nepříjemných myšlenek. Napříkladstrach, že se nakazí nějakou chorobou, když se dotkne kliky, nebo že nezamkl dveře. Tyto myšlenky vedou nemocného člověka k tomu, že tráví i mnoho hodin denně prováděním kompulzivních rituálů, které mají zabránit domnělémuneštěstí. Pacient si například myje ruce tak dlouho, než vymydlí celé mýdlo, nebo před odchodem z domova dvacetkrát zkontroluje všechny vypínače. To samozřejmě významně narušuje fungování takového člověka doma i v práci. Jehoživot je značně omezen. Knížka našich předních odborníků je určena pacientům a jejich blízkým i pracovníkům pomáhajících profesí. Na začátku se čtenář seznámí se základními příznaky, s komorbiditou, průběhem a prognózouonemocnění. Přes kapitolu shrnující příčiny nemoci se pak dostává k hlavní části publikace, a sice ke způsobům léčby. Některé z možností terapie patří do rukou odborníka (léky), jiné, například principy kognitivně-behaviorálníterapie, může použít i pacient sám. V knize se dozví o potřebě expozic obávaným situacím, zabránění rituálům, o práci s kompulzivními myšlenkami. Popsána je též možnost terapeutického vlivu rodiny. Velmi čtivým a dobřeilustrujícím doplněním knihy je řada příběhů pacientů trpících OCD. Autoři na nich popisují různé typy obsesí a kompulzí, jejich vznik, dynamiku, udržovací faktory i možnosti terapeutického ovlivnění. Kniha přehledně shrnujetémata vážící se k problémům pacientů trpících OCD, není však přehnaně rozsáhlá. Vysvětlení tu a tam provázejí jednoduchá schémata a grafy. Na závěr se čtenář dozví, jak předcházet relapsům: nastíněno je několik relaxačníchtechnik a důležitost pohybu v denním životě. Pacientův příbuzný z knihy pochopí, že nemá nemocného za jeho projevy obviňovat, moralizovat. Též není dobré pacienta ujišťovat, že se nic nestane, když neprovede svůj obvyklýrituál. Léčbě naopak prospívá, pokud příbuzný nemocného podporuje v návštěvách odborníka a chválí jej za jakýkoli pokrok. Pacient se z knihy dozví, že není důvod se za OCD stydět a že na světě existuje dalších 100 milionů lidí,které obsese a kompulze trápí. Dočte se, že léčení je dlouhodobé a tedy je zapotřebí trpělivost, odvaha a systematičnost. Ale co je nejdůležitější, jeho porucha je léčitelná! A čím dřív s léčbou začne, tím lépe.