Psychologie výslechu

Joža SpurnýPraha, Portál 2003, 120 s.Obor forenzní psychologie se u nás nachází na počátku rozvinutí svého potenciálu. Zatím se v České republice objevují knihy tento obor uvádějící a nastiňující v celé své šíři. Publikace věnující se pouze určitému tématu tohotooboru jsou k vidění jen sporadicky. Psychologie výslechu je jednou z nich. Přestože se kniha týká poměrně úzkého tématu, myslím si, že nezaujme jen odborníky z oboru, ale i ty, kteří se o tuto oblast pouze zajímají. Význampublikace zvyšuje navíc i to, že aplikuje problematiku výslechu na současnost. Pamatujme, že poslední práce na toto téma vyšly v 60. letech minulého století. Kniha Joži Spurného nahlíží na výslech ze sociálně-psychologickéhopohledu, tedy jako na transakci mezi vyslýchaným a vyslýchajícím. Jak autor sám poznamenává, tato kniha nepodává návod či recept, jak dělat výslech. Není to kuchařka. Naopak, autor detailně rozebírá všechny aspekty výslechu,tedy ingredience, které jsou či mohou být přítomny v takové situaci. Představované téma pokrývá několik disciplín a je tedy díky svému záběru velmi složité. Ovšem kvůli svému věcnému a srozumitelnému jazyku je kniha, aniž byztrácela na své odbornosti, velmi čtivá. Psychologie výslechu je velmi přehledná i pro laiky. Autor vždy představí základní sociálně-psychologické teorie, které dále aplikuje na situaci výslechu. Mimo úvodní kapitolu jePsychologie výslechu rozdělena do čtyř částí. V první z nich nám autor představuje výslech z pohledu všech disciplín pronikajících do této oblasti. Tedy z pohledu trestně právního, kde se věnuje výpovědi svědka i obviněného,dále z pohledu kriminalistického, v němž procházíme jednotlivé fáze výslechu, a nakonec z pohledu psychologie, se zaměřením na sociální aspekt této neobvyklé situace. V druhé části knihy Spurný analyzuje výslech jako sociálnísituaci, aplikuje na výslech poznatky psychologie. Čtenář se tak dozvídá mimo jiné o zvláštnostech výslechové situace a o psychologických prostředcích používaných při výslechu. Autor nabízí určité dělení vyslýchaných nazákladě jejich osobnosti, a zda dotyčný je, či není schopen plnit roli vyslýchaného, tedy zda je ochoten a schopen podat informace. Následně nám nabízí i klasifikaci vyslýchajícího na základě jeho profesní role a výkonu. Třetíčást pojednává o výslechu jako o sociální interakci. Autor opět nejdříve uvádí základní psychologické teorie týkající se sociálních interakcí, které následně aplikuje na výslech. Po určení výslechové interakce se dále zaměřujena sociální percepci a komunikaci během výslechu. Přínos knihy tkví v tom, že objasňuje psychologické i sociálně-psychologické složky ovlivňující jeden velice specifický způsob transakce mezi lidmi - výslech. Jak autor sámříká, text knihy má umožnit lepší porozumění zákonitostem sociálního prožívání a chování všech aktérů výslechu a pomoci tyto zákonitosti efektivně využívat při vedení výslechu.