Konec nudných muzeí

Britské muzeum v Londýně bylo dějištěm výzkumu mapujícího vliv interaktivních exponátů na komunikaci rodičů s dětmi. Vycházel z předpokladu, že muzeum může sloužit jako bohatý zdroj vjemů a témat k hovoru - rodiče mají možnost s dětmi diskutovat o exponátech, vysvětlovat, vyslechnout si dětské připomínky a názory. Vědci z britského Leicestru se rozhodli zjistit, jestli interaktivní exponáty mají vliv na kvalitu a intenzitu takové rodinné komunikace. Rozdělili účastníky výzkumu do skupin k různým expozicím, jedné skupině přidělili „batoh aktivit“, tedy návod na aktivity u jednotlivých exponátů, druhá skupina rodičů s dětmi dostala letáčky a brožury týkající se expozice a třetí, kontrolní skupina, nedostala žádné pomůcky. Ze záznamů rozhovorů vyplynulo, že rodiče z obou skupin vybavených nějakými pomůckami komunikovali se svými dětmi výrazně častěji a kvalitněji. Dospělí kladli dětem více otázek, odpovídali na jejich zvídavé dotazy a rodinná interakce byla o poznání kvalitnější, než tomu bylo u rodin bez pomůcek, všichni zúčastnění měli i celkově větší prožitek z návštěvy. Výsledky studie (které mimo jiné ukázaly, že zdaleka všechny exponáty nemusejí být interaktivní, aby návštěvníka oslovily) ovšem neslouží jen jako návod pro práci muzeí. Potvrdily, že k bezprostřední komunikaci s dětmi mohou rodičům v mnoha situacích pomoci nejrůznější nápadníky, sborníky her, návody na společné tvoření apod.

Placená zóna