Fobie ze společného stolování

Z hlediska daseinsanalýzy je základním napětím, z kterého vyvěrá většina duševních potíží, narušená polarita mezi tím být sám sebou a zároveň s druhými. Pokud jsme příliš sami sebou a nekrotíme své spontánní chování, mohou nás druzí považovat za egoisty. Pokud si však příliš všímáme druhých a prožíváme s nimi, může se nám stávat, že zapomeneme sami na sebe a necháme se ovládat přáními druhých. V této polaritě klientka Ivana z naší úvodní kazuistiky evidentně stojí na straně druhých – nechává se příliš strhávat lidmi okolo sebe. Symptom „doktora s dřívkem“, jak sama své pocity kreativně popsala – je tělesnou reakcí na to, že mezi klientkou a druhými lidmi je u stolu porušená rovnováha mezi tím být sám sebou a zároveň s druhými. „Doktor s dřívkem“ se objeví vždy, když klientka ztrácí tuto rovnováhu a „propadá“ druhým. Paradoxem zůstává, že fantazijním obrazem, kterým popisuje svůj symptom, je právě postava lékaře. Tato lékařská postava s dřívkem je něčím, co ji chrání před ztrátou sebe sama ve společnosti druhých. Tělesné symptomy zpravidla začínají hovořit tehdy, když duševní svět není schopen odpovídat na tlaky okolního světa. V tomto případě je to tlak konformity – kolik se toho má sníst a jak se správně chovat u stolu. Symptom „doktora s dřívkem“ ji vlastně skrytě chrání před možností ztráty vlastního „Já“ ve prospěch společenských konvencí.