Zemřel Antonín Šimek

Kamarád. To by o Tondovi mohlo napsat mnoho kolegů - také proto, že jeho osobní kouzlo dominovalo i v jeho profesním působení. Oblíbený, charismatický, laskavý, s neuvěřitelně širokou tolerantní náručí, kterou si dokázalneústupně hájit. I v posledních letech, kdy obdivuhodně bojoval s rakovinou, zůstával otevřený.Ve věku 60 let zemřel významný český pardubický klinický psycholog, psychoterapeut, supervizor a učitel psychoterapie, který neopakovatelně propojoval profesní a osobní rovinu kontaktu s kolegy i pacienty. Působil zejménana psychiatrickém oddělení pardubické nemocnice, ale i v době, kdy učil v Praze (na FF UK studenty psychologie a na PVŠPS), kdy dlouhé roky pracoval ve výboru České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP či v Českém institutupro supervizi, vždy odkazoval na svoji komunitu, na Pardubice, region, který bez nadsázky psychoterapeuticky probudil. Vybudoval východočeskou pobočku Pražského psychoterapeutického institutu, vedl výcvikovou komunitu,organizoval semináře, na které rádi přijížděli renomovaní kolegové, založil tradici pardubických balintovských weekendů, inicioval východočeský adresář psychoterapeutů, knihovnu, poskytoval supervize. Neúnavně jako supervizorobjížděl výcvikové komunity pracující systémem SUR a způsob jejich práce srovnával. Zorganizoval obě konference o supervizi v Jánských Lázních. A jak se nyní pokouším alespoň část jeho aktivit vyjmenovat, uvědomuji si, že všedokázal se zázemím skvělé ženy Marcely uskutečňovat v atmosféře jakoby samozřejmé pohody (v níž vyrostla jak dcera Pavla, tak i syn - také psycholog - Dan).Bavil se i jinak - hojně fotografoval, psal si, kreslil, zajímal se o lidi i věci, sledoval výtvarné umění, užíval si cigaret a pil pivo (byť to si v posledních letech musel upírat), debatoval, těšil se s vnoučaty. Nedávnopřipravil sborník prací J. Mrkvičky. Doufám, že někdo zmapuje také"stopu"(jak říkával) Antonína Šimka.