Jak vnímáme druhé

Stále rostoucí množství důkazů naznačuje, že jednání a intencím druhých lidí rozumíme díky tomu, že simulujeme jejich pohyby v motorických oblastech našeho vlastního mozku. Nejnovější výzkum amerických autorů publikovaný včasopisu Nature Neuroscience ukazuje, že periferní čití a propriocepce (smysl, který nás informuje o poloze těla a končetin) hrají rovněž roli v tomto procesu -zejména v situacích, kdy máme odhadnout očekávání lidí z jejichpohybů.Simone Bosbach se spolupracovníky testoval dva pacienty, I. W. a G. L., kteří trpěli senzorickou neuropatií (velmi vzácnou poruchou, při níž dochází ke ztrátě periferní citlivosti a propriocepce). Tito pacienti v rámciexperimentu sledovali videozáznam, na němž zvedal muž různě těžké krabice. Předem mu bylo vždy řečeno, jak těžkou krabici bude zvedat. Pokud byla muži poskytnuta správná informace o hmotnosti zvedané krabice, neměli pacienti I.W. a G. L. problém určit, zda muž na záznamu zvednul lehkou či těžkou krabici. V druhé části experimentu však byla občas muži sdělována chybná informace o hmotnosti krabice. V těchto případech nebyli pacienti narozdíl odkontrolní skupiny zdravých lidí schopni rozhodnout na základě pozorování mužových pohybů, zda byla krabice těžká, jak očekával, či nikoli. Výjimkou byly pouze situace, kdy byl úkol zjednodušen tím, že krabice byly odlišeny ivelikostí. Pacient I. W. nebyl schopen rozhodnout ani v případě, kdy sledoval videozáznam, na němž byl zachycen on sám při zvedání různě těžkých krabic.Jaké je vysvětlení tohoto jevu? Nejde o to, že by tito pacienti nebyli vůbec schopni vytvářet mentální reprezentace pohybů při zvedání předmětů (v takovém případě by totiž I. W. nebyl ani schopen takovýto úkol reálněvykonat). Autoři studie jsou přesvědčeni, že absence periferního čití a propriocepce ovlivnila u zkoumaných pacientů jejich schopnost využít mentální simulaci pohybů během pozorování druhých lidí.