Co čte Jan Svoboda

Vynechám-li tituly potřebné k profesnímu růstu, mám nejraději knihy příběhů, jež ověřil čas. Oslovuje mě jejich moudrost. Knihy mýtů, bájí a pověstí ze všech koutů světa si vyloženě hlídám. Tematicky se často opakují - a to jepro mě logické stejně jako zajímavé, protože kopírují životní scénáře.Zároveň mám knihy drahocenné, které čtu stále dokola. Zklidňují mě, dávají korekci, přinášejí inspiraci při hledání cesty v práci s klienty i studenty. Jedna z nich se jmenuje Ve světě taoismu. Obsahuje knihu Lao-ć Tao teting a část s názvem Moudrost mistra Čuanga. Tao te ting pro mě v mnoha obměnách nabízí také jednu významnou myšlenku - že vše se doplňuje, nic není jako. A pokud v něčem dílek chybí, lze jej najít, protože někde jinde přebývá.Mnohokrát mi kniha pomohla v hledání souvislostí a logiky případů klientů. Moudrost mistra Čuanga mi dává korekci. Prožití si textu je mým drobným supervizorem. Jako příklad uvedu díl jedné zkazky, který už znám nazpaměť: Pobřehu řeky se procházeli dva mniši, když jeden náhle řekl:"Jak ti pstruzi vesele vyskakují nad hladinu, jak se radují!"A druhý opáčil:"Vy přece nejste ryba, jak můžete vědět, že skáčou, protože majíradost?"První mnich se usmál a reagoval:"A jak vy můžete vědět, že já to nevím, když vy nejste já!"Jeho společník odpověděl:"Já nejsem vy, nemohu vás tedy zajisté znát, jak by bylo potřebné. Ale stejnětak je jisté, že vy nejste ryba, a tak je jasné, že vy nemůžete vědět, co dělá rybám radost."Pak se mniši odmlčeli a dále se v míru procházeli kolem řeky.K pročtení mohu doporučit také třeba Světlušky od R. Thákura. Dám příklad:"Podívejte se na motýla, jak krásně a lehce letí. A přitom jej vůbec nezajímá, zda jeho let někdo pozoruje."Nejvíce mě ale zřejměovlivnila kniha Lva Tolstého, která snad ani není klasickou knihou. Pod názvem Kruh četby vycházela někdy kolem roku 1927. Autor v ní předkládá myšlenky sebrané z mnoha jemu dostupných děl světové literatury. Já se k prvnímusvazku dostal, když mi bylo osmnáct. Mnohým výrokům jsem nerozuměl, ale vedly mě k přemýšlení. Kniha se stala mou"biblí". Například mě přitahoval a dráždil výrok"Pamatuj, že ne já, nýbrž já a pořád já, to jesvět". Pochopil jsem jej snad po pěti letech. Jako kluk toužící sežrat moudrost světa jsem také roky nerozuměl sdělení"Čti tehdy, dojdou-li ti tvé vlastní myšlenky. Protože číst myšlenky cizí, to je jako sbíratdrobty z cizího stolu."Domnívám se, že dnes už rozumím. Obdobně jako s knihou Lva Tolstého jsem to měl s knihou Prorok Chalíla Džibrána, kdy jsem dílu Zahrada prorokova porozuměl až mnoho let po prvním přečtení.Ale pochopitelně mám ve svém osobním zlatém fondu i knihy, kde jsem se mohl identifikovat s hrdinou. Snad nejraději mám z této řady Siddhárthu od Hermana Hesse. A naopak jsem zatím nikdy nedočetl Dobrého vojáka Švejka aneporozuměl mu. K tomu jsem doposud nedozrál. Čtenářsky a hlavně osobnostně.