Za tajemstvím hypnózy

Březnové číslo časopisu Monitor on Psychology přináší článek shrnující výsledky nových výzkumů z oblasti hypnózy, které využívají moderních zobrazovacích metod mozku.Zmíníme-li se o hypnóze, mnoha lidem se vybaví šarlatán či kouzelník na pódiu, který hypnotizuje diváky a přesvědčuje je, aby napodobovali třeba nějaké zvíře. Ve skutečnosti je hypnóza účinnou metodou, která mnohapsychologům pomáhá například při práci s pacienty, kteří chtějí přestat kouřit, při snižování nadváhy, anebo v rámci léčby bolesti. Přestože jde o metodu poměrně široce rozšířenou a účinnou, vědci stále přesně neznají jejípodstatu a mechanismy jejího fungování.Mnoho let vědci například zkoumají, zda lidé v hypnóze cítí a vnímají okolní prostředí jinak než v bdělém stavu, anebo jak funguje lidská pozornost a koncentrace během hypnózy, kdy zhypnotizovaný jedinec jedná pod vlivemhypnotizéra. Na tyto a další otázky se v posledních přibližně deseti letech postupně daří nacházet alespoň částečné odpovědi, a to díky rozvoji metod pro zobrazování činnosti mozku jako je například funkční magnetická rezonance(fMRI).V nedávných výzkumech se zjistilo, že když člověk v hypnóze jedná pod vlivem sugescí hypnotizéra, jeho mozek zpracovává informace odlišným způsobem než za standardních podmínek. Pokud je například člověku v hypnózehypnotizérem řečeno, aby viděl barvy, aktivují se oblasti mozkové kůry zodpovědné za zpracování barev, i když ve skutečnosti v okolí reálně žádné barvy nejsou."Technologie pro zobrazování činnosti mozku nám umožňujívidět, co se v mozku děje v průběhu hypnotické sugesce,"uvádí Amir Raz, psycholog z Columbia University v New Yorku.V jednom z posledních výzkumů Raz zjistil, že pomocí hypnózy je schopen významně snížit tzv. Stroopův efekt. Ten spočívá ve vzájemné interferenci zaměřené pozornosti. Stroopův test spočívá v tom, že člověku je prezentovánlist s názvy barev; jednotlivé názvy barev jsou však vytištěny jinými barvami (například slovo"červená"je vytištěno modrou barvou). Úkolem je ignorovat slova a jmenovat pouze barvy jimiž jsou slova vytištěna. Programotné jedince je však tento úkol obtížný, protože mají automatickou tendenci číst vytištěný text. Často proto čtení zpomalují, zasekávají se, dělají chyby. V nedávné studii, která byla publikována v časopise Proceedings ofthe National Academy of Sciences, Raz se svými spolupracovníky testoval 8 vysoce hypnabilních lidí a 8 velmi málo hypnabilních. Po hypnotické indukci (zhypnotizování) byla všem dána posthypnotická sugesce, že uvidí bezesmyslnésymboly vytištěné různými barvami a že jejich úkolem bude na klávesnici stisknout vždy příslušnou barvu korespondující s barvou symbolu. Poté byla hypnóza ukončena, všem 16 pokusným osobám byl administrován Stroopův test apomocí fMRI byla současně monitorována aktivita jejich mozku. Ukázalo se, že hypnabilní osoby byly v testu významně úspěšnější -pracovaly rychleji a dělaly méně chyb. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že u hypnabilních osob bylaběhem Stroopova testu výrazně méně aktivní oblast zvaná ACC (anterior cingulate cortex) - oblast mozku, která je aktivní v situacích, kdy se člověk snaží vyřešit konflikt mezi informacemi z různých zdrojů (např. názvy barev abarvy tisku v tomto testu).K podobnému zjištění dospěl i harvardský psycholog Stephen Kosslyn ve své studii uveřejněné v časopise American Journal of Psychiatry. Když požádal zhypnotizované osoby, aby"viděly"barevný obraz (podobnýMondrianovým dílům), aktivovala se u nich část mozku činná při reálném vnímání barevných podnětů. U lidí v bdělém stavu, kteří si obdobný obraz měli pouze představovat a vizualizovat, k takovéto aktivaci nedocházelo.Pozoruhodná jsou i zjištění z výzkumu, jehož autorem byl londýnský psycholog David Oakley a který byl publikován již v roce 2004 v časopise Neuroimage. Hypnotická sugesce byla zaměřena na vnímání bolesti. Hypnotizérovi sepodařilo vyvolat u hyp nabilních osob stejné mozkové procesy, jako kdyby jim byly aplikovány reálně bolestivé podněty. Při pouhé představě bolesti v bdělém stavu k ničemu takovému nedocházelo.