Co udělá svědek krádeže?

Problematikou krádeží v obchodech (Vzrušující nákupy bez placení, PD 2/07) se zabývají i psychologické výzkumy chování svědků krádeží, které mívají charakter experimentů v přirozeném prostředí. V oblasti „viditelnosti“ krádeží jsou výsledky psychologických experiementů spíše hubené. Zákazník bývá často soustředěn na vlastní nákup, nezbývá mu volná psychická kapacita na to, aby vnímal ostatní osoby. Okolí ho nezajímá, i podivné, nápadné chování jiného zákazníka nevzbudí běžně pozornost. Průměrná viditelnost krádeže se v experimentech pohybuje kolem 30 %. Zvyšuje se pouze v těch situacích, kdy je zákazník v roli pokusné osoby požádán o laskavost, aby dohlížel na odložené věci v knihovně či kavárně, které se vzápětí pokusí zcizit navedený hráč. Všeobecné písemné výzvy k opatrnosti a ostražitosti nemají téměř žádný vliv na aktuální motivační vyladění zákazníků. Nejhorší výsledky byly zaznamenány v experimentech probíhajících v oddělení obuvi. I okatě zinscenované krádeže prošly zcela bez povšimnutí. Snad jediné, co dokáže upoutat pozornost nakupujících, je nápadný zevnějšek zloděje. Zevnějšek, který se odchyluje od průměru v negativním, ale i pozitivním směru, dokáže více poutat pozornost, a vlastní krádež tak zaregistruje více svědků. Tento nález nepřekvapuje, odpovídá totiž běžným zákonitostem fungování pozornosti a jeho praktická využitelnost pro prevenci je nulová, protože to vědí i zloději. Navíc se v posledních letech ukazuje, že zejména mezi mladší generací narůstá tolerance k výstřední podobě zevnějšku, nápadná osoba už nepoutá pozornost tak jako dříve. Srovnání výsledků z různých psychologických výzkumů naznačuje, že asi polovina svědků upozorní svým chováním na zloděje. Tento údaj je však velmi orientační. V závislosti na konkrétní situaci se může výrazně měnit. Pro ilustraci zmíním extrémní výzkumná zjištění. Vůbec nejnižší ochota narušit či znemožnit krádež byla zaregistrována v univerzitní prodejně knih. Zlodějkou byla dívka, kradeným zbožím odborná publikace, počet svědků činil 125 osob. Za popsané konstelace faktorů se kvóta aktivní intervence vyšplhala na pouhých 5,6 %. V prvním kole experimentu z 54 osob upozornil na probíhající krádež pouze jeden svědek. Ve druhém kole, kterému předcházela místní mediální kampaň proti krádežím v obchodech, upozornilo na zlodějku 6 ze 71 v prodejně přítomných osob. Naopak svědkové se poměrně často snažili zabránit krádeži v jiném výzkumu, který probíhal v prodejně nápojů. Zloděj mužského pohlaví usiloval o zcizení kartonu s pivem. U celkového počtu 96 svědků se kvóta aktivní intervence vyšplhala na 60,4 %. Psychologům však nejde o to zjistit frekvenci výskytu svědka ochotného zasáhnout ve prospěch porušované normy. Většina psychologických výzkumů je zaměřena především na objasnění okolností ovlivňujících ochotu oznámit krádež. Výzkumná zjištění i vyhodnocení autentických případů nasvědčují tomu, že přes popsané situační vlivy je výsledné chování ovlivněno především faktory osobnostními. Ověřené poznatky o účincích situačních faktorů na chování svědků krádeže je ovšem možné v prodejnách prakticky využít. Co tedy hraje roli? S vyšší hodnotou zcizovaného zboží roste pravděpodobnost ochoty přítomných zabránit krádeži, zejména mezi svědky mladší věkové skupiny. Usoudí-li svědek, že škodu ponese obchodní dům, supermarket a podobně, jeho ochota vystoupit klesá. Roste, je-li zřejmé, že škodu ponese konkrétní jedinec (pokladní, majitel obchůdku). Nejvýraznějším psychologickým znakem, který příznivě ovlivňuje ochotu upozornit na krádež, je blízkost kompetentní osoby - viditelnost a prostorová dostupnost personálu či pracovníků ostrahy.