Ad) Instruktážní psycho-horor (PD 05/08)

V rubrice „Co mě zaujalo“ mě opravdu zaujal názor psychologa Iva Plaňavy na film Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky. Film jsem viděl, nikoli v televizi jako Ivo Plaňava, ale s chutí třikrát v kině, které provozuji. Celou biografii Věry Chytilové znám a mohu napsat, že to je filmová režisérka par excellence. Má témata, má rukopis, má odvahu kritizovat společenské nešvary minulého socialismu a současného kapitalismu, které se prezentují mezilidskými vztahy. Její filmy vyznávají diváci, kteří nezůstali na úrovni přihlouplých televizních diváků. Bohužel. Vědoma si toho, vychází Věra Chytilová i těmto divákům vstříc, protože stále doufá, že pokleslost umělecké gramotnosti není tak velká, aby profese, které se mezilidskými vztahy zabývají, nechápaly. Psycholog Ivo Plaňava ovšem bere zbytky jakéhokoli doufání. Nedělám si iluze o kantorech, konečně, když je náhodou potkám na nějakém umění, žasnu nad jejich kulturním rozhledem. Že už to došlo tak daleko, že psycholog nerozliší instruktážní (didaktický) film od uměleckého, je silně na pováženou, zvláště když se jedná o vysokoškolského pedagoga. S úctou,