Grafologie aneb Když písmo hovoří

Někdo věří, že z rukopisu lze zjistit o člověku úplně všechno, možná i jeho budoucnost. Jiný považuje grafologii za bezcennou šarlatánskou pavědu hraničící s okultismem. Pokud známe a respektujeme její možnosti i limity, můžeme se skutečně leccos dozvědět.

„Špičaté kličky znamenají, že se jedná o pilného člověka. Nafouklé smyčky u písmene ypsilon prozrazují, že pisatel touží po majetku. Ostré tahy svědčí o agresivní povaze.“ Pokud se setkáme s podobnými zjednodušujícími rozbory písma, není divu, že mnozí jsou ke grafologii skeptičtí. Grafologie je však jednou z projektivních psychodiagnostických metod, umožňujících psychologický výklad osobnosti. Řadíme ji do skupiny grafických projektivních metod, kam patří například také test kresby stromu, test kresby postavy a další. Na rozdíl od testů, které jsou zaměřeny na diagnostikování úzce vymezené složky osobnosti, však umožňuje popsat relativně celou osobnost člověka.

Čas od času se v časopisech publikují různé grafologické abecedy a tabulky, kde je jednotlivým tvarům písmen přiřazena určitá vlastnost typu: tahle špička znamená pečlivost, tamta smyčka značí, že pisatel je lakotný. To by ale znamenalo, že všichni lidé s podobnými tvary v písmu jsou například pečliví. Jeden znak však neoznačuje žádnou vlastnost. Svůj význam získává až ve vztahu k celému kontextu daného písma. Pokud tedy mají lidé v rukopisu stejný znak (například špičaté tvary), u jednoho dokreslují pisatelovu úzkostnost či opatrnost, u druhého třeba prudké reakce, impulzivnost, u třetího něco úplně jiného.

Špičaté tvary v některém písmu, například úhlové vázání, mohou ve vztahu s mnoha dalšími znaky skutečně vypovídat o zmíněné pečlivosti. Avšak není pečlivost jako pečlivost. Stejná vlastnost se u různých pisatelů projevuje různě - pečlivost jako puntičkářství a pedanterie, precizní dokonalost, snaha vzorně plnit požadavky okolí nebo jako bystrá pozornost k detailu se smyslem brilantně vystihnout podstatné a další nuance. Podoby pečlivosti jsou vetknuty v celkovém výrazu daného písma a lze je rozkrýt.

U každé vlastnosti lze rozlišovat jednak obecný význam (slovníková definice pojmu), osobní význam (každý si představíme jinou pečlivost) a pisatelův význam (jaká je „ta jeho“ pečlivost). Hodnotná grafologická metoda by pak měla postupovat od celku k jednotlivostem a zahrnovat též práci se zmíněnými významy.

Realitou jsou však různé grafologické školy a metody, které se liší svým přístupem k rukopisu, a tím i validitou výsledků. Jak poznat, která skutečně přináší diagnosticky cenné informace?

Kvalitní uchopení osobnosti pisatele zahrnuje prožitkovou a systematickou práci s rukopisem. V prožitkové fázi nejde ještě o rozbor osobnosti pisatele. Týká se spíš samotného grafologa. Účelem je, aby si uvědomil, jaké emoce, představy, zkušenosti, témata v něm rukopis vyvolává, jaký osobní význam pro něho mají, popřípadě aby je hlouběji zpracoval (v supervizi, v terapii či sebeterapii). Jinak hrozí nebezpečí, že bude vnímat rukopis zkresleně, a může tak následně pisatele poškodit - třeba tím, že své nezpracované negativní postoje, které v něm rukopis oživil, nevědomě ventiluje prostřednictvím grafologického posudku.


Placená zóna

Helena Baková

Související články