nešpor/n/oviny

PATOLOGIČTÍ HRÁČI-SENIOŘI: LÉČÍ SE JEN MENŠINA Masivní rozšíření hazardu nastalo v České republice po roce 1990 a tento trend pokračuje i v současnosti. Vzhledem k tomu lze předpokládat nárůst počtu patologických hráčů vyššího věku. Tito lidé se objevují nejen v zařízeních specializovaných na léčbu návykových nemocí, ale v souvislosti s depresivními obtížemi i v ordinacích psychiatrů. Hazard je navíc spojen se značným stresem, což působí nebo zhoršuje i nemoci interní a jiné. Počet patologických hráčů vyššího věku, kteří se pro tuto návykovou nemoc léčí, je nesrovnaně nižší, než by odpovídalo rozšířenosti problému v populaci. Důvody zahrnují mimo jiné větší izolaci, menší informovanost o léčbě, nižší mobilitu atd. Příbuzní většinou tento problém vnímají jako rodinné stigma. PŘÍČINY HAZARDU U STARÝCH LIDÍ Některé rizikové faktory se u seniorů mohou objevovat častěji než v mladších věkových skupinách. Patří sem např.: Častější souvislost se zátěžovou životní událostí, např. odchod do důchodu, nezaměstnanost, ovdovění. Samota a sociální izolace. Postižení kognitivních funkcí, menší pružnost myšlení, někdy i naivita ve finančních záležitostech. Tím, že velká část seniorů není v pracovním poměru, dochází k horšímu strukturování času; také to negativně ovlivňuje síť vztahů a uspokojování sociálních potřeb. Senior obvykle obtížněji splácí dluhy z hazardu. Lidé vyššího věku mívají omezenější možnosti, co se týče kvalitního trávení volného času. Některé dřívější záliby (např. sporty) nelze dále provozovat s ohledem na zdravotní stav nebo finance. Chronická bolestivá onemocnění často komplikují i duševní stav. Faktorem, který se v Česku uplatňuje podstatným způsobem, je mnohde extrémní blízkost hazardu na rozdíl od lepších možností, jak trávit volný čas. PŘÍKLAD Z PRAXE Pan J. Š. se psychiatricky nikdy neléčil. K ústavní léčbě byl přijat v 63 letech poté, co prohrál najednou celý důchod. Pacient se svěřil bratrovi se svým úmyslem ukončit život a bratr dal podnět k hospitalizaci. Hazardní automaty hrál pan J. Š. přibližně od 55 let věku. Problém se zhoršil v jeho 61 letech nuceným odchodem do předčasného důchodu v souvislosti s reorganizací podniku. Co se jiných návykových problémů týče, kouřil 20 cigaret denně a denně spotřeboval 1,5 litru piva. Pozoroval souvislost mezi ovlivněním alkoholem a hazardem. Na možnost léčení pohlíží nyní spíše optimisticky, protože jeho „kamarádovi forbesákovi“ léčba pomohla. SPECIFIKA LÉČBY SENIORŮ Častým problémem patologických hráčů vyššího věku bývá samota, proto je prospěšná rodinná terapie. Při ní lze někdy aktivizovat síť bezpečných vztahů a dohodnout i praktická opatření, která pomohou překonat problém s hazardem. Dlouhodobý kontakt s ambulantní terapeutickou skupinou, svépomocnou organizací či socioterapeutickým klubem pomáhají patologickému hráči vyššího věku k abstinenci a navíc mohou do jisté míry dočasně nebo i dlouhodoběji uspokojovat jeho sociální potřeby a mírnit pocity samoty. Jestliže není dočasně nebo dlouhodobě možná léčba a abstinence, mělo by se uvažovat o omezení způsobilosti k právním úkonům. To platí tím spíše, jsou-li přítomny další duševní poruchy nebo došlo-li k postižení kognitivních funkcí. Omezení způsobilosti se obvykle týká hospodaření s finančními prostředky a nakládání s majetkem. Návrh k omezení způsobilosti k právním úkonům se podává místně příslušnému soudu, iniciátorem návrhu může být i někdo z rodiny. Podstatné pro rodinu je to, že příslušné právní úkony osoby zbavené způsobilosti jsou neplatné. n