Nedostižní badatelé v plenkách

Vycházíme-li z odkazu vývojové psychologie Jeana Piageta, často dodnes chybně chápeme dítě jako ryze egocentrickou bytost, jíž jsou na hony vzdáleny schopnosti uvažování v rámci racionální logiky. Nové výzkumy ale ukazují, že již ve velmi útlém věku jsou děti schopné empatického vžívání do druhých, chápání vzorců příčiny a důsledku, a dokonce i porozumění zákonům pravděpodobnosti. Děti zkoumají svět stejným způsobem, jak to činí například přírodovědci. Cíleně experimentují, vyhodnocují získané statistické údaje a na základě těchto pozorování vytvářejí hypotézy o fungování světa. Vše, co je obestřeno závojem tajemství, je pro děti jako magnet. Naopak jednoduché děje, které neskrývají žádné překvapení, se pro ně stávají brzy nezajímavou a nudnou rutinou.